Milé studentky, milí studenti,
vítejte v příběhu s názvem **Migrace v průběhu staletí a současná migrační krize**.
Nepochybuji o tom, že každý z vás už někdy slyšel pojem migrace, ať už v pozitivním či negativním kontextu. V rámci tohoto příběhu si takto složité a komplexní téma lépe přiblížíme. Budete mít možnost si na chvíli vyzkoušet, jaké to je být uprchlíkem.
[[Pokračovat->Pojďme začít]]
<div class="eu-disclaimer logotext"><img class="logolink eu-msmt-logo" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/08/Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz.jpg" alt="Tento produkt byl vytvořen v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán">Tento produkt byl vytvořen v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán</div>Tímto příběhem si chceš projít jako:
[[19letá uprchlice Sarah->Sarah]]
nebo
[[21letý uprchlík Mohamed->Mohamed]](set: $postava to "Mohamed")Jmenuji se Mohamed Allabasi a je mi 21 let. Ještě před týdnem jsem za svůj domov považoval <a href="#mod-damasek" title="Dozvědět se více" class="modal-open">Damašek</a>, hlavní město Sýrie. V Damašku se mi s rodinou líbilo, byl jsem tam šťastný. Měl jsem milující rodinu a už od dětství jsem se svojí mladší sestrou Sarah dostal příležitost věnovat se závodně plavání, jelikož můj otec se živil jako plavecký kouč. Dnes už se plavání nevěnuji, dal jsem raději přednost studiu medicíny, které mi dávalo větší smysl a v Sýrii je velmi prestižní záležitostí.
Vše se však změnilo od doby, kdy propukla v Sýrii občanská válka. Náš dům se snadno ocitl ve válečné zóně a musel jsem si zvykat na častý zvuk padajících bomb. I obyčejná cesta z domu do školy na univerzitu se stala nebezpečnou. Situace se horšila každým dnem a čím dál častěji jsem začal uvažovat o útěku ze země. Když jsem však tuto myšlenku vyslovil před svými rodiči, zatvářili se zděšeně a nechtěli o ni ani slyšet.
Jednoho dne však bomba spadla i na bazén, kde zrovna byla moje sestra. Naštěstí se jí nic nestalo, ale od té doby byla rozhodnutá, že odejde do Evropy. Byl jsem odhodlaný jít s ní, přece ji nemůžu nechat jet samotnou. Do svých batohů jsme si naskládali jen to nejnutnější. Rodiče odjet odmítli, ale poslali s námi našeho bratrance Ahmeda, aby na nás dával pozor. Vyrazili jsme na letiště směrem do Turecka plní obav.
[[Vzhůru na cestu za dobrodružstvím->Turecké pobřeží 2]]
<div id="mod-damasek" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog side-info">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
Damašek, hlavní město Sýrie, před vypuknutím občanské války v roce 2011.
<img src="https://i.imgur.com/vqleHxO.png">\
<div class="block-citation">\
BAHBOUH, Charif. //Sýrie: historie, kultura, geografie.// Praha: Dar Ibn Rushd, 2005, s.97. ISBN 80-86149-44-7. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:8f780640-7329-11e6-81ec-005056827e51?page=uuid:2545e7d0-7a66-11e6-ad48-005056825209
</div>\
</div>\
</div>\
(set: $postava to "Sarah")Jmenuji se Sarah Allabasi a je mi 19 let. Ještě před týdnem jsem za svůj domov považovala <a href="#mod-damasek" title="Dozvědět se více" class="modal-open">Damašek</a>, hlavní město Sýrie. V Damašku se mi s rodinou líbilo, byla jsem tam šťastná. Měla jsem milující rodinu a už od dětství jsem dostala příležitost věnovat se závodně plavání, jelikož můj otec se živil jako plavecký kouč. Díky tomu jsem se stala součástí syrského národního plaveckého týmu. V Sýrii není zvykem, že by každý uměl plavat, proto jsem za takovou příležitost vděčná.
Vše se však změnilo od doby, kdy propukla v Sýrii občanská válka. Náš dům se snadno ocitl ve válečné zóně a musela jsem si zvykat na častý zvuk padajících bomb. I obyčejná cesta z domu do plaveckého bazénu se stala nebezpečnou. Situace se horšila každým dnem a čím dál častěji se mi hlavou draly myšlenky o útěku ze země. Když jsem však tuto myšlenku vyslovila před svými rodiči, zatvářili se zděšeně a nechtěli o ni ani slyšet.
Jednoho dne však bomba spadla i na bazén. Naštěstí se mi nic nestalo, ale přišla jsem i o svoji největší zálibu. Následně jsem se díky facebooku dozvěděla, že jedna má kamarádka se sama dokázala dostat do Německa přes balkánskou trasu. Byla jsem rozhodnutá, že to taky zkusím. S nápadem utéct jsem se svěřila svému bratrovi Mohamedovi, který řekl, že pojede s mnou. Do svých batohů jsme si naskládali jen to nejnutnější. Rodiče odjet odmítli, ale poslali s námi našeho bratrance Ahmeda, aby na nás dával pozor. Vyrazili jsme na letiště směrem do Turecka plní obav.
[[Vzhůru na cestu za dobrodružstvím->Turecké pobřeží]]
<div id="mod-damasek" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog side-info">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
Damašek, hlavní město Sýrie, před vypuknutím občanské války v roce 2011.
<img src="https://i.imgur.com/vqleHxO.png">\
<div class="block-citation">\
BAHBOUH, Charif. //Sýrie: historie, kultura, geografie.// Praha: Dar Ibn Rushd, 2005, s.97. ISBN 80-86149-44-7. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:8f780640-7329-11e6-81ec-005056827e51?page=uuid:2545e7d0-7a66-11e6-ad48-005056825209
</div>\
</div>\
</div>\
<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">21. srpen 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a")</script>\
\\
Cesta letadlem z Damašku dopadla naštěstí dobře. Se svým bratrem, bratrancem a dalšími 18 uprchlíky se nyní schovávám v lese jen kousek od pobřeží Egejského moře nedaleko tureckého města Izmir. Většina z nás zde jsou Syřané, ale je tu i pár Iráčanů. Čekám tu 4 dny na zavolání pašeráků.
Pašeráci zde vládnou jako králové. Musíme se řídit jejich pokyny. Samozřejmě máme strach, převaděčům se nedá moc důvěřovat, je to celý jeden velký špinavý byznys. Když se však chceme dostat do Evropy, tak co jiného máme dělat?
Před dvěma dny už jsme se téměř nalodili do motorového člunu. Přiběhla však turecká pobřežní stráž a vyhnala nás z vody. Naštěstí jsme kromě jednoho muže stráži utekli, ale během útěku jsem přišla o boty. Proto mám na nohou už jenom sandále.
Je pozdní odpoledne a na obloze začne zapadat slunce. Někdo na nás začne volat a pískat. To jsou pašeráci! Vycházíme z lesa směrem k pobřeží s nadějí, že se dnes konečně nalodíme a dostaneme se do Evropy.
<a href="#mod-cit" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/z4RIdvm.png">\
</a>\
<div id="mod-cit" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/z4RIdvm.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci poblíž řecko-tureckých hranicích. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/recko-turecko-hranice-zed-uprchlici.A201019_173852_zahranicni_kha/foto/KNN81b736_P202002290238201.jpg.
</div>\
</div>\
</div>\
//Abychom se lépe orientovali v příběhu, pojď se naučit základní pojmy týkající se migrační problematiky.//
[[Naučit se základní pojmy o migraci->Co je to migrace?]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a", true)</script>\
\\
U pobřeží Egejského moře na nás čeká motorový člun. Je však poměrně malý. Odhaduji to tak pro 7 lidí, přitom nás je 21.
„Všechny zavazadla tady musíte nechat“ říká nám dost razantním tónem jeden z pašeráků.
Nemáme na výběr. Je zcela evidentní, že člun by žádné těžké batohy ani kufry neunesl. Už tak bude mít co dělat, aby vůbec unesl všech 21 migrantů. Bereme si jen to nejnutnější do igelitových sáčků, tedy mobily, peníze, doklady a sáčky si upevňujeme na krk. Vše ostatní necháváme na pláži.
„Plavba bude trvat tak hodinu a půl a pak budete v Řecku“ oznamují nám ještě převaděči vcelku lhostejným tónem a zapnou motor u člunu.
S velkým očekáváním odplouváme od pobřeží. Snad vše půjde dobře a budeme v pořádku. Snažíme se všichni sedět klidně a moc spolu navzájem ani nemluvíme. S bratrem prohodím jen pár slov.
<a href="#mod-uprch" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/c0bBo7L.png">\
</a>
<div id="mod-uprch" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/c0bBo7L.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci v Egejském moři. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize
</div>\
</div>\
</div>\
Po 15 minutách motor najednou zdechne. „Třeba se zase rozjede“ prohlásí jeden z mužů. Nic se však neděje. Uplyne jen dalších pár minut a do člunu se dostává voda. To snad ne, vždyť se potápíme! Jsme příliš přetíženi. Ze všech stran vidím vyděšené výrazy ostatních, panika mezi nimi roste raketovým tempem.
Co bych tak mohla udělat? Jak jen celou situaci zachránit? Plavat umím, dokonce i závodně. Ale v takovéto těžké situaci jsem přece nikdy neplavala. Nejsem v bazénu, ale v napůl rozbouřeném moři. Pokud skočím do vody, pomůžu tím někomu?
[[Skočit do vody->Ve vodě]]
[[Raději zůstat sedět v člunu->Potopení]]
<script>document.stopAAP()</script>\
**Co je to migrace?**
Možnost přemisťovat se je jednou za základních lidských svobod. Lidé migrují odjakživa – v pravěku se tlupy lidí přemisťovaly spolu se zvířaty, která lovily, ve vrcholném středověku se začali lidé přemisťovat do měst kvůli řemeslům a obchodu a také kvůli svobodě, kterou města poskytovala. V novověku se setkáváme již s rozšířením mezikontinentální migrace v době zámořských objevů. S příchodem industriální revoluce zase nastal odliv lidí z venkova za prací do měst.
Migrace je prostorové přemísťování osob přes libovolné hranice, spojené se změnou místa bydliště na kratší či delší dobu. Migrace je jedna z forem prostorových pohybů obyvatelstva, pro něž se používá souhrnný pojem mobilita. Dočasná změna bydliště, dojíždění či naopak vyjíždění a cestování se neřadí jako migrace.
V dnešní době čelíme migraci z důvodů *ekonomických* (za prací), *sociálních* (stěhování se za rodinou), *politických* (z důvodu náboženské, politické či rasové perzekuce nebo v důsledku válečného konfliktu) a *environmentální* (při přírodních katastrofách či změně klimatu).
<a href="#mod-data" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/2CLU2k9.png">\
</a>
<div id="mod-data" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/2CLU2k9.png">\
<div class="block-citation">\
Kolik migrantů přišlo v roce 2015 do Evropy. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-uprchlici-2015/r~8bf2c0b2d0ce11e59c4a002590604f2e/.
</div>\
</div>\
</div>\
[[Jaké jsou důležité pojmy týkající se migrace?->Důležité pojmy]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Plavani-se-zadychanim.m4a")</script>\
\\
Třesu se celá strachy. Ale musím to udělat. Není čas déle přemýšlet, skáču to vody. Byla jsem sice zvyklá plavat závodně, stejně mám pocit, jako bych byla ve vodě poprvé. Tak moc je voda v moři slaná a studená. Ostatní lidi ze člunu na mě zděšeně koukají. Jednou rukou se držím lana a snažím se člun táhnout kupředu.
„Skočím za tebou“ volá na mě Mohamed. Vidím na něm, že mi chce pomoct.
„Nedělej to, vlny jsou příliš vysoké. Ztratíš brýle a nic neuvidíš“ volám na něj z plných plic, co mi síly stačí. Můj bratr sice umí plavat, nikoliv však profesionálně. Máš o něj strach. Co když ztratí brýle?
Mohamed však skáče. Oba plaveme, prorážíte vodu, každý na jedné straně člunu. Jednou rukou se přidržujeme lana. Muži sedící na člunu otáčí hlavy ze strany na stranu a šokovaně na nás hledí.
Člun se rychle plní slanou vodou. Záchranné vesty mě i bratrovi rozdírají kůži. Motor občas naskočí a zase chcípne. Když se to stane, člun nás prudce strhává dozadu.
<a href="#mod-clun" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/GPp8u90.png">\
</a>
<div id="mod-clun" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/GPp8u90.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci na člunu v Egejském moři. Dostupné z: www.shutterstock.com
</div>\
</div>\
</div>\
[[Zachrání se Sarah v moři?->V Egejském moři]]
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Plavani-se-zadychanim.m4a")</script>\
\\
Mám velký strach skočit do vody. Raději zůstávám sedět v člunu a snažím se z něj dostat přebytečnou. Motor stále hapruje a panika je čím dál silnější. Většina lidí v člunu zcela evidentně neumí plavat. Potápíme se, určitě se potopíme.
Někteří z mužů vyskakují z člunu, ale drží se jeho okraje. Potápění člunu to však nezastavuje, proto skáču z vody.
I když jsem závodně plavala, tak mám pocit, jako bych byla ve vodě poprvé. Mohamed s Ahmedem na mě vyděšeně koukají. Snaží se mi něco říct, ale neslyším je přes křičící ženy, které zůstaly ještě v člunu.
Náhle se objeví v moři vlna, která mě prudce smete několik metrů od člunu. Snažím se připlavat zpátky k člunu, ale moře je příliš rozbouřené. Docházejí mi síly, jsem příliš unavená. Abych se na vodě déle udržela, položím se na znak.
Voda je příliš studená, klepu se zimou. I když ležím na znaku, stejně cítím, jak se pomalu potápím. Takhle jsem si konec svého života opravdu nepředstavovala. Je to snad ta nejpomalejší smrt, která může nastat.
<a href="#mod-more" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/1039J24.jpg">\
</a>
<div id="mod-more" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/1039J24.jpg">\
<div class="block-citation">\
CITATION
</div>\
</div>\
</div>\
KONEC
[[Neskončilo to nějak brzy?->Předčasný konec]]<script>document.stopAAP()</script>\
V průběhu děje jsi učinil volbu, která zapříčila, že příběh skončil dříve, než mohl. Vrať se zpátky na začátek příběhu a projdi jím znovu.
[[Vrátit se na začátek->Úvod - představení příběhu]]<script>document.stopAAP()</script>\
**Stěhování národů**
Na přelomu starověku a středověku se mapa Evropy velmi změnila. V té době probíhaly rozsáhlé migrace obyvatelstva. Pro tuto historickou epochu se vžil pojem „Stěhování národů".
Pusť si níže uvedené video, které ti ono historické období více přiblíží a vysvětlí ti jeho příčiny a souvislosti.
**Vezmi si papír a něco na psaní** a pozorně poslouchej! Dělej si poznámky z videa a zapiš si vše, co ti bude připadat důležité. Papír s poznámkami si uchovej, budeš je ještě potřebovat.
<iframe width="660" height="415" src="https://www.youtube.com/embed/El5qIJWkeHc" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen></iframe>
Video z youtube kanálu Edisco — videovýpisky.
[[Pokračovat->Další stěhování národů s Bednaříkovou]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Obycejne-plavani.m4a")</script>\
\\
Cítím, jak mi docházejí síly. Ruce mám samou modřinu. Mohamed se také tváří vyčerpaně. Ve vodě plaveme už několik hodin, nejsem si jistá kolik přesně. Slunce už zapadá a voda je čím dál studenější.
Kromě mě a bratra je vodě i několik kluků podobného věku. Očividně neumí plavat, jen se přidržují člunu, aby ho odlehčili. Je pro mě čím dál těžší udržet se ve vodě. Kalhoty, které mám na sobě, mě táhnou ke dnu. Abych se chvíli udržela na vodě, položím se na znak. Kluci z člunu vidí, že mě kalhoty stahují dolů. Vidím, jak vytahují nože a uřezávají mi nohavici. Snaží se mě přitom nezranit, což se jim naštěstí povede. Díky nim se dovedu na vodě udržet lépe, i když síly mi začínají docházet.
Zírám z lodi na horizont a vidím řecký ostrov Lesbos, ale nemám pocit, že bychom se k němu přibližovali. Ve vodě už to dlouho nevydržím, síly mi rychle ubývají. Zahynu v moři stejně jako spousta jiných uprchlíků přede mnou a ani to, že jsem profesionální plavkyně mě nezachrání před utonutím. Taková pomalá smrt.
V tom vidím, že můj bratranec Ahmed vytahuje telefon a volá na číslo řecké pobřežní stráže. „Please help us, our boat is sinking, boa tis sinking!!!“ křičí anglicky to telefonu.
Na druhém konci telefonu však všichni v člunu slyšíme pobřežní stráž jak říká: „Turn around and go back, turn around and go back!“ Šílenci. Zabedněnci. Jak bychom se mohli v takové situaci vrátit?
<a href="#mod-clun" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/TXIQFou.png">\
</a>\
<div id="mod-clun" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/TXIQFou.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci na potápějícím člunu. Dostupné z: www.shutterstock.com
</div>\
</div>\
</div>\
[[Pokračovat->Vylodění v Řecku]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Obycejne-plavani.m4a")</script>\
\\
Stále se snažíme táhnout člun k břehu. Jsem k smrti unavená a celá mokrá. Neustále se mi zavírají oči, musím se hodně přemáhat, abych je měla otevřené.
„Sarah, Sarah, podívej, každou chvíli budeme u břehu!“ volá na mě Mohamed.
Pořádně se rozhlédnu kolem sebe. Má pravdu. Jsme téměř u břehu. To znamená, že jsme to dokázali! Opravdu je plavba konečně za námi? Radostí tomu skoro nemohu uvěřit. S vypětím posledních sil zatáhnu za lano a plavu co nejrychleji.
Člun naráží na břeh ostrova Lesbos. Venku už je tma, skoro nic nevidíme. Spolu s ostatními pasažéry padáme únavou do písku. Každý si kontroluje svůj mobilní telefon, jestli do nich náhodou nenatekla voda. Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy. Nejsem však sama. Všichni se navzájem objímáme a pláčeme.
<a href="#mod-vylodeni" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/xT2K0Rz.png">\
</a>\
<div id="mod-vylodeni" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/xT2K0Rz.png">\
<div class="block-citation">\
Vylodění uprchlíků na řeckém ostrově Lesbos: Dostupné z: https://www.lidovky.cz/svet/povinnost-pomoci-lidem-v-nouzi-nakladni-lode-zachranuji-zivoty-uprchlikum.A150922_094917_ln_zahranici_msl.
</div>\
</div>\
</div>\
Jediný, kdo neuroní ani slzu je můj bratr. „Není důvod plakat“ říká ti Mohamed klidným hlasem a unaveně se přitom usmívá. Pak se pořádně obejmeme. Kdyby nebylo jeho, nezvládla bych to. Sama bych člun neutáhla.
Během plavby mi spadly do vody sandále a jednu nohavici mám krátkou. V tuto chvíli mi na tom však vůbec nezáleží. Vyčerpáním se mi zavírají oči a usínám. Přežili jsme, na tom jediném záleží.
[[Nyní si dej chvíli oddech od příběhu a pojď se více dozvědět o velké migrační vlně, která výrazně ovlivnila Evropu na pomezí starověku a středověku.->Stěhování národů]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">22. srpna 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a")</script>\
\\
<a href="#mod-ostrov" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/EZ6qI6U.jpg">\
</a>\
<div id="mod-ostrov" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/EZ6qI6U.jpg">\
<div class="block-citation">\
Ostrov Lesbos na konci srpna 2015. Spousta záchranných vest, které patřily uprchlíkům. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58841
</div>\
</div>\
</div>\
Probouzím se ráno na pláži. Jsem pořád ještě trochu unavená, ale oproti včerejšímu večeru je mi znatelně lépe. Stále se třesu zimou a tělo mám pokryté pískem. Jdu do moře si smýt písek z těla.
S bratrem, bratrancem a několika dalšími muži jsme se rozhodli po ostrově porozhlédnout. Máme hlad, žízeň a jsme celí mokří. Po chvíli najdeme jednu restauraci. Vstoupíme dovnitř, chceme si koupit něco k jídlu a vodu.
Jakmile však vejdeme, číšník na nás začne něco řecky křičet a z jeho gest vyplývá, že máme ihned odejít. Nechceme mít žádné problémy, tak raději jdeme pryč. Jsem z toho rozhozená. Samozřejmě jsem neočekávala, že nás tady místní lidé přivítají s otevřenou náručí, ale hned takové odmítnutí na první dobrou člověku moc nepřidá.
Následně zamíříme do obchodu s potravinami, kde nás již nikdo nevyhodí, ale lidé na nás koukají dost podezíravě. Jako by se báli, že jim jdeme vykrást obchod. Koupíme si rychle jídlo a vodu, nechceme se v obchodě příliš zdržovat. Poblíž vidíme nějaké stánky s oblečením, tak si jdu koupit nové oblečení a hlavně nové boty, jelikož tu stojím stále pouze v ponožkách a v rozedraném oblečení. Pevně doufám, že nejhorší část cesty máme za sebou a brzy z Řecka odejdeme.
[[Jak pokračovala Sarah na cestě po Evropě?->Přes balkán]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">29. srpen 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
<!-- <img src="https://i.imgur.com/YtBpdKT.jpg" width="950px" height="550px">
Skupina uprchlíků v Srbsku mířící po kolejích do Maďarska. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58843 -->\
\\
Již několik dní kráčíme dlouhé kilometry pešky po vlakových kolejích směrem k Maďarsku. Jdu v čele s Mohamedem v 20členné skupince. Na hrudi nesu maličké dítě v šátku. Jeho matka je již dost vyčerpaná, tak jsem jí chtěla na chvíli ulevit. S bratrem jsme se od doby, kdy jsme je všechny zachránili v Egejském moři před potopením, stali respektovanými členy skupiny. Díky tak silnému zážitku se z nás stala dobrá parta a absolvovali jsme společně i další část balkánské stezky.
Nebylo těžké dostat se z Řecka. Na ostrově Lesbos čekali další převaděči, kteří nás nalodili na trajekt směrem do Atén. Vzhledem k tomu, že na trajektu s námi byly tisíce dalších lidí, tak jsme si připadali jako sardinky. Jinak byla cesta naštěstí v pořádku, trajekt se s námi nezačal potápět jako motorový člun. Po těchto zážitcích už asi nebudu mít nikdy ráda moře.
Z Atén nás pašeráci nahnali do autobusu, kterým jsme přijeli do Makedonie. V Makedonii jsme pak přesedli do dalšího autobusu. Ten nás zavezl do Srbska. Nyní se blížíme k srbsko-maďarské hranici. Atmosféra ve skupině houstne. Tady už to bude jiné a mnohem těžší to zvládnout. Víme, že hranice je přísně střežená a čeká nás tam plot. Maďarsko je známé svojí přísnou imigrační politikou. Pokud by nás chytili, museli bychom povinně žádat o azyl v Maďarsku. Šance, že bychom ho získali, je mizivá.
Na hranicích se rozhodne o tom, kdo to do zvládne a dostane se do Německa a kdo to nezvládne. Kromě strachu mezi námi panuje i silné odhodlání. Potom všem, co jsem nejen já, ale i ostatní absolvovali během cesty, se chceme dostat za každou cenu do cíle.
[[Zvládne Sarah překročit srbsko-maďarskou hranici a podaří se jí dostat do Německa?->Hranice u Maďarska]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">30. srpna 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
Před námi se tyčí <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%BD_pohrani%C4%8Dn%C3%AD_plot" target="_blank">ostnatý plot</a>. Pověstná maďarská hranice, která je přísně střežená. Ani tato skutečnost nás však nemůže zastavit v naší cestě do Německa. V plotě je celkem velká díra, která pro nás uprchlíky slouží jako takový improvizovaný přechod. Hned za ní hlídkuje policie. Koho hraniční stráž chytí, toho odvedou do sběrného tábora.
<a href="#mod-plot" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/yMWO71O.png">\
</a>\
<div id="mod-plot" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/yMWO71O.png">\
<div class="block-citation">\
Stavba plotu na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5426711?fid=5657917
</div>\
</div>\
</div>\
Za dírou v plotě je velké kukuřičné pole. Tam by prý měli na uprchlíky čekat další převaděči. Budeme se muset kukuřičným polem nějak proplížit tak, aby si nás stráž nevšimla. Musíme udělat všechno proto, abychom nebyli zatčeni.
Rozdělíme se do menších skupinek, většinou tak po třech nebo po pěti. Jdu samozřejmě s Mohamedem a Ahmedem. Plán je jednoduchý. Po skupinkách proběhneme polem se skloněnou hlavou. Musíme se snažit vydávat co nejméně zvuků a nesmí nás vidět policie.
Vzhledem k tomu, že jsme neoficiálními vůdci skupiny, jdeme jako první rekognoskovat terén. Jednotlivě prolezeme po břiše dírou v plotě a přikrčeni se plížíme kukuřicí. Po chvíli uslyšíme nedaleko nás cizí kroky. Ihned se zastavíme a strachy ani nedýcháme. To musí být určitě nějaký policajt!
[[Pokračování->Stále u hranic]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
Policajt se chvíli rozhlížel po poli a zase odešel. Díky Bohu! Byli jsme tak potichu, že si nás vůbec nevšiml. I tak, ale budeme muset být maximálně obezřetní. Za námi se plíží další lidé ze skupiny. Proběhneme kukuřicí, následně se plížíme slunečnicovým i paprikovým polem. Přitom vidíme v horizontu policejní hlídky. Kdykoliv se některý ze strážných přiblíží k polím, hned se zastavíme a pokračujeme dál až poté, co se vzdálí.
<a href="#mod-pole" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/Ws5wMX9.jpg">\
</a>\
<div id="mod-pole" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/Ws5wMX9.jpg">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci schovaní v kukuřičném poli na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#108123
</div>\
</div>\
</div>\
Takhle se plížíme celé odpoledne až do večera, než se nám podaří dostat se na okraj slunečnicového pole. Před námi je již jen posečená louka. Sedneme si do pole a odpočíváme po náročné cestě. Po chvíli nás začnou obtěžovat komáři. Možná kdybychom nebyli šíleně zpocení a nesmrděli, tak by se k nám tolik neslétali.
Jakmile zapadlo slunce, začala nám být zima. Část lidí z naší skupinky trpí silným kašlem. Děti pláčou, ženy se je snaží utěšit. Nezbývá nám tak nic jiného než počkat na pašeráky. Doufáme, že se objeví. Rakouská a maďarská policie totiž od včerejšího dne vyhlásila nulovou toleranci pašerákům. Udělali to v reakci na nalezení odstaveného chladírenského vozu, ve kterém bylo <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1574584-nejhorsi-masova-vrazda-v-rakousku-od-valky-mrtvych-bezencu-v-aute-bylo-71/" target="_blank">71 udušených Syřanů</a>. Díky sociálním sítím se o těchto nešťastných případech samozřejmě dozvíme.
Při každém pomyšlení na tuto událost se mi zvedne žaludek. Samozřejmě mám strach z toho, že by nás mohl potkat podobný osud. Pokud si však politici myslí, že vyhlášením nulové tolerance pašeráky zastaví či odradí další uprchlíky k podniknutí cesty do Evropy, tak se šeredně mýlí. Taková naivita. Vždyť uprchlíci by nejradši s pašeráky do kontaktu nepřicházeli ani nechtějí během cesty do Evropy zahynout. Ale copak mají jinou možnost? Už jsme obětovali příliš mnoho a máme za sebou horší a traumatičtější zážitky. Teď to nemůžeme za žádnou cenu vzdát.
[[Objeví se pašeráci a dostanou naši hrdinku do Budapeště?->Cesta do Budapeště]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">31. srpna 2015</div></div>\
\\
Nejsem si jistá, kolik je hodin, může být už po půlnoci. Najednou vidíme ostrá světla a zvuky přijíždějící dodávky. Z dveří aut vystoupí několik převaděčů. Jsem docela překvapená, někteří z nich nemohou být ani plnoletí.
„300 euros for each person to Budapest, or you´re not going anywhere.“ Oznamuje nám chladným hlasem jeden z pašeráků.
Jen za cestu do Budapeště je to vysoká částka, ale upřímně jsme to očekávali. Převaděči moc dobře ví, že si mohou dovolit chtít po uprchlících tak vysoké částky. Ze Sýrie jsme si s bratrem vzali na cestu peněz dost, abychom pašerákům zaplatili.
Pašeráci nás postupně po jednom posílají do menší dodávky. Nejprve si vezmou od uprchlíka peníze a pak ho teprve pošlou do zadní části dodávky. Nepřijde nám správné se cpát dopředu. Chvíli čekáme, než začnou nastupovat první členové naší skupinky.
Najednou...(click-replace: "Najednou...")[Najednou se však ozvou sirény a obklopí nás policejní auta. Jsme obklíčeni.
\<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Policejni-sirena.m4a")</script>\
Jakmile pašeráci uviděli policejní auta, rozutekli se co nejrychleji, jak jen mohli. Policisté začali chytat každého, koho spatřili. Skupina se rozutekla na všechny strany, všichni běžíme zpátky do slunečnicového pole.
Náhle uslyším známý mužský výkřik. Obávám se nejhoršího. Ach ne, chytili Mohameda! Mžourám očima a snažím se zorientovat ve tmě. Pomocí baterek, které mají policisté připevněné na čele mezi zadrženými rozeznávám Mohameda, jak ho policista táhne k jednomu ze zaparkovaných policejních aut. To ne!
Hlavou mi proletí snad tisíc myšlenek. Na jedné straně mám velký strach, bojím se vůbec pohnout, abych na sebe neupozornila a nebyla také chycena. Zároveň však chci bratrovi pomoci. Dlužím mu to. Bez něj bych nedokázala přeplavat Egejské moře a zachránit všechny pasažéry na člunu. A hlavně, je to přece můj bratr. Co mám jen dělat?
[[Raději se schovat v poli->Stále v poli]]
nebo
[[Rozběhnout se a pomoct bratrovi->Do sběrného tábora]]]<script>document.stopAAP()</script>\
(set: $tabor to false)Celá se třesu strachy. Se zatajeným dechem ve tmě sleduji, jak Mohameda odnáší do policejního auta. Po tvářích mi stékají slzy velké jak hrachy. Strašně moc bych chtěla svému bratrovi pomoct, ale nedokážu to. Kam ho vezou? Co s ním jen bude? Něco takového se nemělo stát. Jako sourozenci jsme měli dojet do Německa spolu. Tohle je tak nespravedlivé!
Jamile policisté odjeli i s chycenými uprchlíky, hlasitě se rozbrečím a padnu na zem do pole. Jen se třesu a nahlas vzlykám. Asi po pár minutách za mnou přichází Ahmed. Nic neříká, oba víme, že jakákoliv slova jsou v tomto momentu zbytečná. Obejme mě. Je to od něj moc milé gesto. Sice bych nejradši byla v tak emočně vypjaté situaci o samotě. Přesto jsem však ráda, že tu se mnou nyní je. O chvíli později usínám únavou.
Po probuzení se rozhlížím kolem. Ostatní členové skupiny se tváří otřeseně. Je nás o čtyři lidi méně než včera. To znamená, že kromě Mohameda musela policie chytit další tři lidi. Možná bych se neměla tolik soustředit jen na svůj smutek, když nejsem zdaleka jediná, kdo někoho ztratil. Aspoň, že Mohamed neutonul v moři či se neudusil v dodávce. Takhle by měl být aspoň naživu. Jenže co je to za život, být zavřený v uprchlickém táboře? Může tam strávit i několik let a k tomu ještě bez naděje na získání azylu. Ten mu v Maďarsku určitě nedají. Deportují ho zpátky do Sýrie, kde je stále válka a nečeká ho tam žádná budoucnost.
Prozatím nám nezbývá nic jiného, než čekat další den v poli a doufat, že v noci se opět objeví pašeráci.
[[Dále čekat na pašeráky->Příjezd do Budapeště]]<script>document.stopAAP()</script>\
(set: $tabor to true)Nemůžu opustit svého bratra. Rozběhnu se k Mohamedovi a křičím: "Pusťte ho!!"
Skočím na záda tomu policistovi, který drží mého bratra a snažím se ho povalit na zem. Je však příliš dobře obrněný. Na rozdíl ode mě má helmu, pistoli i obušek. Snadno mě setřásne a pohodí na zem.
Jakmile si však přestane na chvíli všímat Mohameda, ten využije svoji situaci a kopne ho do zad. Policista sice ztratí rovnováhu a padá na zem, ale jen na pár vteřin. Pak už je zase na nohou a vrhne se na mého bratra.
Do toho přiběhne další policista, aby mu pomohl. Snažím se proti němu bojovat. Kopu, škrábu, vřeštím, ale nemám šanci. Oba nás odtahují do kufru auta a zamykají ho.
"Proč jsi neběžela zpátky? Měla jsi utéct! Takhle akorát chytili nás oba!" vyštěkne na mě Mohamed. Chci mu odpovědět, že jsem mu přece musela pomoct, ale policisté vpředu vozidla začnou něco křičet, asi abychom byli zticha. Zmůžu se pouze na provinilý pohled a začnu plakat.
[[Nyní si chvíli odpočineme od příběhu a dáme si další vědomostní okénko->Ekonomická migrace Evropanů do USA v 19. století]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">1.září 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Zvuky-noci.m4a")</script>\
\\
<a href="#mod-hranice" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/eTcpXVc.jpg?1">\
</a>\
<div id="mod-hranice" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/eTcpXVc.jpg?1">\
<div class="block-citation">\
V noci na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#108012
</div>\
</div>\
</div>\
Je hluboká noc a s napětím čekáme na pašeráky. Po hodině nás začne oslňovat silné světlo přijíždějícího vozidla. Několik minut zůstáváme sedět v poli. Nemůžeme si být stoprocentně jistí, jestli to nejsou policisté. Když stále neslyšíme zvuky sirén, pomalu se přiblížíme blíž. Uff, jsou to opravdu pašeráci. Dva z nich poznávám, viděla jsem je už včera, kdy jejich plány překazila policie.
Tentokrát jsou převaděči evidentně kvůli včerejšímu neúspěchu nervóznější. Rychle nás naženou do dodávky s velkými černými skly směrem do Budapeště. V dodávce je těsno a šílený puch. Kéž bychom se tak měli možnost někde umýt, hned by se lépe cestovalo. Aspoň mohu dýchat, zatím se nedusím.
Jedeme přibližně několik hodin, i když mám pocit, jako by cesta trvala celé dny. Zastavujeme před jedním hotelem. Jedná se o obrovskou budovu. Nahoře svítí velký, křiklavě červený nápis Berlin. V duchu se musím zasmát. Celou tu dobu se snažíme ze všech sil dostat do Berlína, hlavního města Německa, a nyní se ocitáme v hotelu se stejným názvem. Tomu říkám ironie.
Nemám však z tohoto místa dobrý pocit. Hotel vypadá na pohled spíše jako nějaký noční podnik. U vchodových dveřích postávají muži v oblecích ve společnosti spoře oděných žen a zvědavě si nás uprchlíky prohlížejí.
Poklepám Ahmedovi na rameno a zašeptám mu: „Tohle se mi nelíbí. Nemám vůbec z tohoto místa dobrý pocit.“
„Já taky ne. Raději se nenápadně vytratíme a utečeme.“ Odpovídá mi.
Vstupujeme do velké haly. Je tu poměrně rušno a hodně lidí. Rozhlížíme se kolem. Nejprve si to tu kolem chvíli prohlížíme a jakmile to tu začne vypadat na příliš velký zmatek, vydáme se s Ahmedem rychlým krokem směrem k východu. Pro jistotu se několikrát ohlédneme, jestli nás náhodou někdo nesleduje. Naštěstí to vypadá, že vzduch je čistý.
Pomocí signálu GPS na našich mobilech se vydáváme směrem k hlavnímu nádraží.
[[Jít k nádraží->Na nádraží v Budapešti]]
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-1.m4a")</script>\
\\
Po dvou hodinách jsme tady. Budapest-Keleti. Největší nádraží ve městě. Nádražní budova je sice krásná, jinak to tady na pohled vypadá příšerně. Brzy zjišťujeme, že životní podmínky jsou zde tristní. Přespává tady několik tisíc uprchlíků, ale na nádraží je jen šest toalet. Migranti jsou na tomto místě uvězněni. Všude okolo je rozmístěná policie a hlídá, aby se uprchlíci z nádraží nedostali. Do vlaků pouští jenom Evropany. Cítíme se zoufalí. Možná nebyl zase tak dobrý nápad utéct z hotelu Berlin. Jak se jen můžeme odsud dostat?
<a href="#mod-nadrazi" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/a6nD3OW.png">\
</a>\
<div id="mod-nadrazi" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/a6nD3OW.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci nocující na nádraží Budapest-Keleti. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
</div>\
</div>\
</div>\
Sedáme si na schody, abych si chvíli odpočinuli, které jsou již dost přeplněné dalšími utečenci. Rozhlížím se i po evropských cestujících. Většinou se tváří dost znepokojeně i otráveně. Z jejich výrazů je očividné, že přítomnost migrantů nesou dost nelibě. Jako by si neuvědomovali, že prcháme před válkou a chceme jen lepší život než se pořád bát, že na nás spadne bomba. Oni v nás ale vidí spíše zvířata, než obyčejné lidi jako jsou oni.
Nálada na nádraží je hodně napjatá. Uprchlíci protestují, křičí na policisty. Snaží se vytvořit skupinky a prorazit jejich barikádu, kterou okolo nádraží policisté vytvořili. Napětí se stupňuje, dochází k rvačkám. S Ahmedem se snažíme držet v povzdálí, nechceme se zaplést do rvaček s policií, ve kterých bychom stejně neměli žádnou šanci.
Atmosféra houstne čím dál více. Potyčky s policisty přibývají, dokonce musí na místě zasahovat těžkooděnci. Situace je nyní nepřehledná. Někteří z uprchlíků utíkají z nádraží. Měli bychom této možnosti využít. Otáčím se k Ahmedovi: „Teď máme příležitost naskočit do nějakého vlaku, teď nebudou mít čas nás hlídat.“ Bratranec se mnou souhlasí, chytí mě za ruku a rychlým krokem míříme ke kolejím.
[[Jít na vlak->Budapest-Keleti]]
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-2.m4a")</script>\
\\
Díváme se na velkou ceduli, kde ukazují příjezdy a odjezdy vlaků. Za 15 minut přijede vlak směrem Šopróň. Díky google map víme, že toto město leží nedaleko od hranic s Rakouskem. Čekáme zatím na zastávce a snažíme se působit co nejvíce normálním dojmem. Rozpustím si vlasy, do uší si dám sluchátka a pokouším se tvářit nezaujatě, abych vypadala více evropsky, a ne jako muslimka. Snad mi to trochu pomůže. Ahmed je v obličeji tmavší a vypadá víc jako muslim než já. Taky si dá to uší sluchátka.
Zatímco čekáme na vlak, někteří lidé si nás začnou zvědavě prohlížet. Raději se jejich pohledům vyhýbáme. Chceme být maximálně nenápadní a nevýrazní.
Po pár minutách však k nám běží policisté a pískají na píšťalky. Sakra! Někdo z lidí, co čekali na zastávce, nás musel nahlásit. Co teď?
Rozběhneme se zpátky směrem k nádražní budově, kde stále zasahují těžkooděnci. Běžíme, seč nám síly stačí. Když policisté vidí, že jsme doběhli ke skupině dalších uprchlíků a nemáme kam dál utéct, přestanou za námi běžet. Vejdeme do budovy a sedneme si na první schody, které tam najdeme. Hlasitě oddechujeme. Jsme vyčerpaní. Snažíme se si trochu odpočinout, než vymyslíme nějaký nový plán. Tento bohužel nevyšel, přitom jsme už byli tak blízko, jsme zklamaní.
<a href="#mod-policie" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/GCxCTgL.png">\
</a>\
<div id="mod-policie" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/GCxCTgL.png">\
<div class="block-citation">\
Policisté a uprchlíci na budapešťském nádraží. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady_evropsk%C3%A9_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize_v_Ma%C4%8Farsku
</div>\
</div>\
</div>\
Po nějaké době našim směrem jde nějaký muž. Nejprve ho nemohu poznat, musím zapřemýšlet. Už vím! To je přece jeden z kluků, který s námi seděl na člunu v Egejském moři a uřízl mi kus nohavice, abych se nepotopila! Myslím, že se jmenuje Noori.
„Ty jsi Sarah, že jo? Ta, co nás všechny zachránila před utonutím.“
Přikývnu. „Ano, to jsem já. Ty jsi Noori, že? Uřízl jsi mi kus džínů.“ Při té vzpomínce se musím zasmát.
Noori se také směje. „Musím vám něco důležitého říct. Merkelová, ta německá kancléřka, řekla, že uprchlíci jsou v Německu vítáni. Přijmou nás tam všechny. Večer začnou přijíždět autobusy a odvezou nás tam. Vím to jistě.“
S Ahmedem na Nooriho šokovaně zíráme. Prvotní šok následně vystřídá upřímné nadšení a úleva. Navzájem se na sebe smějeme, objímáme se, dokonce mi začnou téct slzy štěstím. Tak jsme to opravdu zvládli.
[[Nyní odběhneme od příběhu a dáme si další vědomostní okénko->Ekonomická migrace Evropanů do USA v 19. století]]Nooriho slova se naštěstí potvrdila. Novinky o změně německého postoje k migrantům se rychle šířily, načež odpoledne již utichly boje mezi uprchlíky a těžkooděnci. Večer skutečně přijíždí nekonečná šňůra starých autobusů. Nastoupíme s Ahmedem do jednoho z nich a vyčerpáním usínáme.
Z rána přijíždíme do Vídně. Venku prší. Ve Vídni budeme mít několikahodinovou přestávka a pak budeme pokračovat dále do Berlína. Na autobusovém nádraží stojí dobrovolníci, kteří utečencům roznášejí kafe a horký čaj. S vděčností přijímáme. Taková gesta jsou od Vídeňanů opravdu srdečná. Poprvé za celou cestu se setkávám s laskavým zacházením. V porovnání s tím, jak s námi jednali pašeráci a lidé v balkánských zemích i v Maďarska, mám skoro pocit, jako bych se ocitla v jiném vesmíru.
Během přestávky jdeme také nakupovat. Pořídíme si nové oblečení a stavíme se i v restauraci. Na dobrém jídle jsme nebyli ani nepamatuji. Je načase si udělat radost po takhle dlouhé době. Krátký pobyt ve Vídni si snažíme užít na maximum. Když pak přestane pršet, uděláme si i menší výlet po městě v novém oblečení.
Z Vídně již míříme přímo do Berlína. Nyní cesta probíhá konečně hladce. Oproti předchozím týdnům si připadám skoro jako v pohádce. Najednou mi zapípá mobil. Několikrát zamrkám, abych se ujistila, jestli dobře vidím. Přišla mi esemeska od Mohameda!
//Sarah, má drahá sestřičko. Z uprchlického tábora se mi podařilo utéct, i když to tam vypadalo jak ve vězení. Jsem na cestě do Berlína. Upřímně doufám, že tam máš s Ahmedem také namířeno. Prosím, ozvi se mi. Mohamed//
Můj bratr je v pořádku! Dokázal to! Mám sto chutí začít tančit radostí, ale v autobuse to jaksi není možné. Určitě se v Berlíně spolu potkáme v následujícíh dnech.
Když odpoledne přijíždíme do Berlína, lidé nás vítají stejně hezky jako ve Vídni. Dostáváme pití a občerstvení. Někteří z dobrovolníků nám dokonce rozdávají květiny. Nejradši bych tady zůstala mezi tak hodnými lidmi. Ještě však půjdeme do uprchlického tábora, ale nemám strach. Konečně po týdnech pociťuji vnitřní úlevu, že jsem na té správné cestě.
<a href="#mod-berlin" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
</a>\
<div id="mod-berlin" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
<div class="block-citation">\
Vítání uprchlíků na berlínském nádraží. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tisice-uprchliku-dobrovolne-opousteji-nemecko-hlavnim-duvodem-je-pry-deziluze-_201604051422_kbrezovska
</div>\
</div>\
</div>\
[[KONEC NAŠEHO PŘÍBĚHU->Závěrečná reflexe]]# Použité zdroje
##Monografie
BADE, Klaus J. *Evropa v pohybu: evropské migrace dvou staletí*. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-559-5.
BAHBOUH, Charif. *Sýrie: historie, kultura, geografie.* Praha: Dar Ibn Rushd, 2005. ISBN 80-86149-44-7.
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. *Attila: Hunové, Řím a Evropa*. Praha: Vyšehrad, 2012. Historica (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-169-2.
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. *Stěhování národů a Sever Evropy: Vikingové na mořích i na pevnině.* Vydání první. Praha: Vyšehrad, 2017. ISBN 8074297446.
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. *Stěhování národů a Východ Evropy: Byzanc, Slované, Arabové*. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 8070217871.
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. *Stěhování národů*. Praha: Vyšehrad, 2003. Historica (Vyšehrad). ISBN 8070215062.
EICHLER, Jan. *Evropská bezpečnost 30 let po skončení studené války*. Praha: Oeconomica, nakladatelství VŠE, 2019. ISBN 978-80-245-2296-8.
KING, Russell. *Atlas lidské migrace*. Praha: Mladá fronta, 2008. ISBN 978-80-204-1706-0.
LIVI BACCI, Massimo. *Populace v evropské historii*. Praha: Lidové noviny, 2003. Utváření Evropy. ISBN 80-7106-495-5.
ŠATAVA, Leoš. *Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA*. Praha: Univerzita Karlova, 1989.
VINEN, Richard. *Evropa dvacátého století*. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-735-1.
##Články
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Několik poznámek k pozdní antice z hlediska bohatství a chudoby. In: *Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity*. 1997, roč. 46, č. G39, s. 33-42. ISBN: 80-210-1705-8
BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Obdiv a kritika života barbarů v antických pramenech. In: *Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity*. 1997, roč. 46, č. G39, s. 61-85. ISBN: 80-210-1705-8.
VLHA, Marek. "Zůstaňte doma a poctivě se živte": počátky masového vystěhovalectví z českých zemí do Ameriky v zrcadle soudobé beletrie. In: *Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity*. 2008, roč. 57, č. C55, s. 77-97. ISBN: 978-80-210-4826-3.
Nejhorší masová vražda v Rakousku od války: Mrtvých běženců v autě bylo 71 `[online]`. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1574584-nejhorsi-masova-vrazda-v-rakousku-od-valky-mrtvych-bezencu-v-aute-bylo-71
Migrační krize EU: Statistiky `[online]`. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20170629STO78630/migracni-krize-eu-statistiky.
Maďarský pohraniční plot `[online]`. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%BD_pohrani%C4%8Dn%C3%AD_plot.
Encyklopedie migrace `[online]`. Dostupné z: https://www.encyclopediaofmigration.org.
Yusra plave o život `[online]`. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58862
##Video záznamy
BEDNAŘÍKOVÁ. Jarmila. *Co je velké stěhování národů?*, 2019. In:
Humanitní vědy dokořán na FF MU `[online]. [cit. 2021-06-30]`. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=UUqRJok2I6Q&t=1s
*Stěhování národů*. 2020. In: Edisco – Videovýpisky `[online]. [cit. 2021-06-29]`. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=El5qIJWkeHc&t=278s
##Obrazový materiál
Uprchlíci poblíž řecko-tureckých hranicích. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/recko-turecko-hranice-zed-uprchlici.A201019_173852_zahranicni_kha/foto/KNN81b736_P202002290238201.jpg.
Kolik migrantů přišlo v roce 2015 do Evropy. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/grafika-uprchlici-2015/r~8bf2c0b2d0ce11e59c4a002590604f2e/.
Uprchlíci v Egejském moři. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize
Uprchlíci na člunu v Egejském moři. Dostupné z: www.shutterstock.com
Vylodění uprchlíků na řeckém ostrově Lesbos: Dostupné z: https://www.lidovky.cz/svet/povinnost-pomoci-lidem-v-nouzi-nakladni-lode-zachranuji-zivoty-uprchlikum.A150922_094917_ln_zahranici_msl.
Ostrov Lesbos na konci srpna 2015. Spousta záchranných vest, které patřily uprchlíkům. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58841
Skupina uprchlíků v Srbsku mířící po kolejích do Maďarska. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58843
Stavba plotu na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5426711?fid=5657917
Uprchlíci schovaní v kukuřičném poli na maďarsko-sbrské hranici. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#108123
Záchytný uprchlický tábor v Maďarsku. Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/uprchlicky-tabor-spacaky-konci-v-ohni-20150918-8m3m.html
Pochod uprchlíků z Maďarska do Německa na začátku září 2015. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
Vítání uprchlíků na berlínském nádraží. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tisice-uprchliku-dobrovolne-opousteji-nemecko-hlavnim-duvodem-je-pry-deziluze-_201604051422_kbrezovska
Uprchlíci nocující na nádraží Budapest-Keleti. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
Policisté a uprchlíci na budapešťském nádraží. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady_evropsk%C3%A9_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize_v_Ma%C4%8Farsku
### Obrazový materiál z Unsplash
Glóbus - Photo by <a href="https://unsplash.com/@christianlue?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Christian Lue</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Knihovna - Photo by <a href="https://unsplash.com/@syinq?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Susan Q Yin</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Moře - Photo by <a href="https://unsplash.com/@heytowner?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">JOHN TOWNER</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Kukuřičné pole - Photo by <a href="https://unsplash.com/@plasticmind?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Jesse Gardner</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Dodávka - Photo by <a href="https://unsplash.com/@littleo?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">janelyn young</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Temný les - Photo by <a href="https://unsplash.com/@t_ahmetler?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Tolga Ahmetler</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Pobřeží ostrova - Photo by <a href="https://unsplash.com/@theandrewwilliam?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Andrew Charney</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
Ostnatý drát - Photo by <a href="https://unsplash.com/@nardly?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Daniel Bernard</a> on <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText" target="_blank">Unsplash</a>
[[Zpět->Závěrečná reflexe]]**Vznik migračních tendencí**
Přemisťování obyvatel je výsledkem kombinace tvz. **push a pull faktorů**. Push faktory jsou takové, které nutí lidi stěhovat se z jejich domovů. Mohli bychom mezi ně zařadit například nedostatek pracovních příležitostí, nedostatečné zajištění bezpečnosti, vysoká kriminalita, hladomor, povodně nebo válka. Naopak okolnosti, které přinucující stěhování do určitých oblastí, se nazývají pull faktory (nabídka zaměstnaní, vyšší úroveň života, nízká kriminalita, přijatelné klima či politická stabilita).
Migraci vyplývající z vlastní iniciativy migranta nazýváme dobrovolnou migrací. Na druhou stranu, pokud je člověk vyhoštěn nebo evakuován mluvíme o nedobrovolné migraci. Dále se migraci přikládají přívlastky individuální, kolektivní a masová podle počtu migrantů.
V dnešní době již můžeme ukázat na jistá pravidla, jak lidé migrují. Prvním ohledem je blízkost – lidé často migrují do sousedních zemí, pokud je tam situace lepší, nebo se stěhují po starých koloniálních stezkách. Půjdou-li totiž po těchto cestách, pravděpodobně dorazí do oblasti s podobnou kulturou a jazykem. Do velké míry ovlivňuje výběr cílové oblasti i síť kontaktů, které migrant má. Je zřejmé, že se lidí budou spíše stěhovat do míst, kde mají rodinu, přátelé nebo kde někoho již znají. Velký význam mají i pracovní nabídky, které migrant dostane nebo může očekávat.
Samostatnou kategorii tvoří pašeráci lidí a obchodníci s lidmi. Rozdíl mezi pašeráctvím a ochodem je v dobrovolnosti odchodu. Lidé jsou pašerování dobrovolně, pašerákům platí horentní sumy za převod přes hranice. Cílem obchodu s lidmi jsou zejména dívky a ženy, které jsou nedobrovolně odváděny, aby v jiném prostředí byly nuceny provozovat prostituci.
[[Pokračovat->První vědomostní kvíz]]Doufám, že jsi se dozvěděl spoustu nových informací o migrační tematice. Nyní si ověříme, jak jsi dával během čtení pozor. Dostaneš několik vědomostních otázek a musíš na ně správně odpovědět, abys mohl pokračovat dále v příběhu. Neměj strach, věřím, že určitě odpovíš správně.
[[Jít k první otázce->Který z níže uvedených příkladů nepatří k migraci?]]**Který z níže uvedených příkladů nepatří k migraci?**
//[[a) odstěhování se do jiného státu za lepší prací]]//
//[[b) dočasná změna trvalého bydliště]]//
//[[c) útěk ze země ze strachu o svůj život]]//Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)Výborně, správná odpověď. Dočasná změna trvalého bydliště skutečně nepatří k migraci.
Můžeš pokračovat na další otázku.
[[Přejít k druhé otázce->Jaký je rozdíl mezi udělením azylu a dočasné ochrany?]]Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)**Jaký je rozdíl mezi udělením azylu a dočasné ochrany?**
//[[a) dočasná ochrana je časově omezenější než azyl]]//
//[[b) azyl je časově omezenější než dočasná ochrana]]//
//[[c) dočasná ochrana se nevyužívá při hromadném přílivu uprchlíků]]//Výborně, správná odpověď. Dočasná ochrana je skutečně časově omezenější než azyl.
Můžeš pokračovat v příběhu.
(if: $postava is "Sarah")[[[Pokračovat v příběhu->Na člunu]]](else:)[[[Pokračovat v příběhu->Na člunu 2]]]Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)Nyní tě čeká další vědomostní kvíz, ale neboj, již bude poslední a pokud ho zvládneš, čeká tě již snadný průchod zbytkem příběhu.
[[Přejít k otázce->Kolik evropanů emigrovalo do USA před rokem 1900?]] **Kolik evropanů emigrovalo do USA před rokem 1900?**
//[[a) 10 milionů]]//
//[[b) 50 milionů]]//
//[[c) 25 milionů]]//Výborně, správná odpověď. Do roku 1900 emigrovalo z Evropy do USA na 25 milionů obyvatel.
Můžeš pokračovat na další otázku.
[[Přejít k druhé otázce->Která skupina obyvatel odcházela z Evropy do USA nejčastěji?]]**Která skupina obyvatel odcházela z Evropy do USA nejčastěji?**
//[[a) Rusové]]//
//[[b) Židé]]//
//[[c) Italové]]//Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)Výborně, správná odpověď. Z politických důvodů odcházeli do USA nejčastěji evropští židé.
Můžeš pokračovat v příběhu.
(if: $tabor)[\
(if: $postava is "Sarah")[[[Pokračovat v příběhu->Záchytný tábor]]](else:)[[[Pokračovat v příběhu->Záchytný tábor 2]]]\
](else:)[\
(if: $postava is "Sarah")[[[Pokračovat v příběhu->Vídeň]]](else:)[[[Pokračovat v příběhu->Vídeň 2]]]
]Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">21. srpen 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a")</script>\
\\
Cesta letadlem z Damašku dopadla naštěstí dobře. Se svojí sestrou, bratrancem a dalšími 18 uprchlíky se nyní schovávám v lese jen kousek od pobřeží Egejského moře nedaleko tureckého města Izmir. Většina z nás zde jsou Syřané, ale je tu i pár Iráčanů. Čekám tu 4 dny na zavolání pašeráků.
Pašeráci zde vládnou jako králové. Musíme se řídit jejich pokyny. Samozřejmě máme strach, převaděčům se nedá moc důvěřovat, je to celý jeden velký špinavý byznys. Když se však chceme dostat do Evropy, tak co jiného máme dělat?
Před dvěma dny už jsme se téměř nalodili do motorového člunu. Přiběhla však turecká pobřežní stráž a vyhnala nás z vody. Naštěstí jsme kromě jednoho muže stráži utekli, ale během útěku jsem přišel o svůj batoh. Už mi tak nezbývá ani žádné jídlo.
Je pozdní odpoledne a na obloze začne zapadat slunce. Někdo na nás začne volat a pískat. To jsou pašeráci! Vycházíme z lesa směrem k pobřeží s nadějí, že se dnes konečně nalodíme a dostaneme se do Evropy.
<a href="#mod-cit" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/z4RIdvm.png">\
</a>\
<div id="mod-cit" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/z4RIdvm.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci poblíž řecko-tureckých hranicích. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/recko-turecko-hranice-zed-uprchlici.A201019_173852_zahranicni_kha/foto/KNN81b736_P202002290238201.jpg.
</div>\
</div>\
</div>\
//Abychom se lépe orientovali v příběhu, pojď se naučit základní pojmy týkající se migrační problematiky.//
[[Naučit se základní pojmy o migraci->Co je to migrace?]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a", true)</script>\
\\
U pobřeží Egejského moře na nás čeká motorový člun. Je však poměrně malý. Odhaduji to tak pro 7 lidí, přitom nás je 21.
„Všechny zavazadla tady musíte nechat“ říká nám dost razantním tónem jeden z pašeráků.
Nemáme na výběr. Je zcela evidentní, že člun by žádné těžké batohy ani kufry neunesl. Už tak bude mít co dělat, aby vůbec unesl všech 21 migrantů. Bereme si jen to nejnutnější do igelitových sáčků, tedy mobily, peníze, doklady a sáčky si upevňujeme na krk. Vše ostatní necháváme na pláži.
„Plavba bude trvat tak hodinu a půl a pak budete v Řecku“ oznamují nám ještě převaděči vcelku lhostejným tónem a zapnou motor u člunu.
S velkým očekáváním odplouváme od pobřeží. Snad vše půjde dobře a budeme v pořádku. Snažíme se všichni sedět klidně a moc spolu navzájem ani nemluvíme. Se sestrou prohodím jen pár slov.
<a href="#mod-uprch" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/c0bBo7L.png">\
</a>
<div id="mod-uprch" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/c0bBo7L.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci v Egejském moři. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize
</div>\
</div>\
</div>\
Po 15 minutách motor najednou zdechne. „Třeba se zase rozjede“ prohlásí jeden z mužů. Nic se však neděje. Uplyne jen dalších pár minut a do člunu se dostává voda. To snad ne, vždyť se potápíme! Jsme příliš přetíženi. Ze všech stran vidím vyděšené výrazy ostatních, panika mezi nimi roste raketovým tempem.
Co bych tak mohl udělat? Jak jen celou situaci zachránit? Plavat umím, ale ne tak dobře jako moje sestra a v takto rozbouřeném moři jsem nikdy neplaval. Pokud skočím do vody, pomůžu tím někomu?
[[Skočit do vody->Ve vodě 2]]
[[Raději zůstat sedět v člunu->Potopení 2]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Plavani-se-zadychanim.m4a")</script>\
\\
Mé tělo se střese strachy. Ale musím to udělat. Není čas déle přemýšlet, skáču do vody. I když jsem v dětství plaval pravidelně, stejně mám pocit, jako bych byl ve vodě poprvé. Tak moc je voda v moři slaná a studená. Ostatní lidi ze člunu na mě zděšeně koukají. Jednou rukou se držím lana a snažím se člun táhnout kupředu.
„Skočím za tebou“ volá na mě Sarah. Vidím na ni, že mi chce pomoct.
„Nedělej to, vlny jsou příliš vysoké. Strhne tě to“ volám na ni z plných plic, co mi síly stačí. Moje sestra sice umí plavat profesionálně, ale i tak mám strach. Co když ji strhnou vlny?
Sarah však skáče. Oba plaveme, prorážíte vodu, každý na jedné straně člunu. Jednou rukou se přidržujeme lana. Muži sedící na člunu otáčí hlavy ze strany na stranu a šokovaně na nás hledí.
Člun se rychle plní slanou vodou. Záchranné vesty mě i Sarah rozdírají kůži. Motor občas naskočí a zase chcípne. Když se to stane, člun nás prudce strhává dozadu.
<a href="#mod-clun" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/GPp8u90.png">\
</a>
<div id="mod-clun" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/GPp8u90.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci na člunu v Egejském moři. Dostupné z: www.shutterstock.com
</div>\
</div>\
</div>\
[[Zachrání se Mohamed se Sarah v moři?->V Egejském moři 2]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Plavani-se-zadychanim.m4a")</script>\
\\
Mám velký strach skočit do vody. Raději zůstávám sedět v člunu a snažím se z něj dostat přebytečnou vodu. Motor stále hapruje a panika je čím dál silnější. Většina lidí v člunu zcela evidentně neumí plavat. Potápíme se, určitě se potopíme.
Někteří z mužů vyskakují z člunu, ale drží se jeho okraje. Potápění člunu to však nezastavuje, proto skáču do vody.
Mám pocit, jako bych byl ve vodě poprvé. Sarah s Ahmedem na mě vyděšeně koukají. Snaží se mi něco říct, ale neslyším je přes křičící ženy, které zůstaly ještě v člunu.
Náhle se objeví v moři vlna, která mě prudce smete několik metrů od člunu. Snažím se připlavat zpátky k člunu, ale moře je příliš rozbouřené. Docházejí mi síly, jsem příliš unavený. Abych se na vodě déle udržel, položím se na znak.
Voda je příliš studená, klepu se zimou. I když ležím na znaku, stejně cítím, jak se pomalu potápím. Takhle jsem si konec svého života opravdu nepředstavoval. Je to snad ta nejpomalejší smrt, která může nastat.
<a href="#mod-more" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/1039J24.jpg">\
</a>
<div id="mod-more" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/1039J24.jpg">\
<div class="block-citation">\
CITATION
</div>\
</div>\
</div>\
KONEC
[[Neskončilo to nějak brzy?->Předčasný konec 2]]<script>document.stopAAP()</script>\
V průběhu děje jsi učinil volbu, která zapříčila, že příběh skončil dříve, než mohl. Vrať se zpátky na začátek příběhu a projdi jím znovu.
[[Vrátit se na začátek->Úvod - představení příběhu]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Obycejne-plavani.m4a")</script>\
\\
Cítím, jak mi docházejí síly. Ruce mám samou modřinu. Sarah se také tváří vyčerpaně. Ve vodě plaveme už několik hodin, nejsem si jistý kolik přesně. Slunce už zapadá a voda je čím dál studenější.
Kromě mě a sestry je ve vodě i několik kluků podobného věku. Očividně neumí plavat, jen se přidržují člunu, aby ho odlehčili. Je pro mě čím dál těžší udržet se ve vodě. Pro Sarah je to taky těžké. Kalhoty, které má na sobě, ji táhnou ke dnu. Aby se chvíli udržela na vodě, položí se na znak. Kluci z člunu vidí, že Sarah kalhoty stahují dolů. Vidím, jak vytahují nože a uřezávají ji nohavici. Snaží se ji přitom nezranit. Díky nim se sestra na vodě udrží trochu lépe, i když je značně vyčerpaná.
Zírám z lodi na horizont a vidím řecký ostrov Lesbos, ale nemám pocit, že bychom se k němu přibližovali. Ve vodě už to dlouho nevydržím, síly mi rychle ubývají. Zahynu v moři stejně jako spousta jiných uprchlíků přede mnou a ani to, že umím plavat mě nezachrání před utonutím. Taková pomalá smrt.
V tom vidím, že můj bratranec Ahmed vytahuje telefon a volá na číslo řecké pobřežní stráže. „Please help us, our boat is sinking, boat tis sinking!!!“ křičí anglicky to telefonu.
Na druhém konci telefonu však všichni v člunu slyšíme pobřežní stráž jak říká: „Turn around and go back, turn around and go back!“ Šílenci. Zabedněnci. Jak bychom se mohli v takové situaci vrátit?
<a href="#mod-clun" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/TXIQFou.png">\
</a>\
<div id="mod-clun" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/TXIQFou.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci na potápějícím člunu. Dostupné z: www.shutterstock.com
</div>\
</div>\
</div>\
[[Pokračovat->Vylodění v Řecku 2]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Obycejne-plavani.m4a")</script>\
\\
Stále se snažíme táhnout člun k břehu. Jsem k smrti unavený a celý mokrý. Neustále se mi zavírají oči, musím se hodně přemáhat, abych je měl otevřené.
„Mohamede, podívej, každou chvíli budeme u břehu!“ volá na mě Sarah.
Pořádně se rozhlédnu kolem sebe. Má pravdu. Jsme téměř u břehu. To znamená, že jsme to dokázali! Opravdu je plavba konečně za námi? Radostí tomu skoro nemohu uvěřit. S vypětím posledních sil zatáhnu za lano a plavu co nejrychleji.
Člun naráží na břeh ostrova Lesbos. Venku už je tma, skoro nic nevidíme. Spolu s ostatními pasažéry padáme únavou do písku. Každý si kontroluje svůj mobilní telefon, jestli do nich náhodou nenatekla voda. Vidím, jak Sarah po tvářích stékají slzy. Není však sama. Všichni se navzájem objímají a plakají.
<a href="#mod-vylodeni" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/xT2K0Rz.png">\
</a>\
<div id="mod-vylodeni" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/xT2K0Rz.png">\
<div class="block-citation">\
Vylodění uprchlíků na řeckém ostrově Lesbos: Dostupné z: https://www.lidovky.cz/svet/povinnost-pomoci-lidem-v-nouzi-nakladni-lode-zachranuji-zivoty-uprchlikum.A150922_094917_ln_zahranici_msl.
</div>\
</div>\
</div>\
Otočím se na svoji sestru: „Není důvod plakat“ říkám ji. Pak si padneme do náruče. Bez Sarah bych to nezvládl. Jen já sám bych člun neutáhl.
V tuto chvíli mi najednou vnitřně na ničem nezáleží. Vyčerpáním se mi zavírají oči a usínám. Přežili jsme, na tom jediném záleží.
[[Nyní si dej chvíli oddech od příběhu a pojď se více dozvědět o velké migrační vlně, která výrazně ovlivnila Evropu na pomezí starověku a středověku.->Stěhování národů]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">22. srpna 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/More.m4a")</script>\
\\
<a href="#mod-ostrov" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/EZ6qI6U.jpg">\
</a>\
<div id="mod-ostrov" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/EZ6qI6U.jpg">\
<div class="block-citation">\
Ostrov Lesbos na konci srpna 2015. Spousta záchranných vest, které patřily uprchlíkům. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#58841
</div>\
</div>\
</div>\
Probouzím se ráno na pláži. Jsem pořád ještě trochu unavený, ale oproti včerejšímu večeru je mi znatelně lépe. Stále se třesu zimou a tělo mám pokryté pískem. Jdu do moře si smýt písek z těla.
Se Sarah, Ahmedem a několika dalšími muži jsme se rozhodli po ostrově porozhlédnout. Máme hlad, žízeň a jsme celí mokří. Po chvíli najdeme jednu restauraci. Vstoupíme dovnitř, chceme si koupit něco k jídlu a vodu.
Jakmile však vejdeme, číšník na nás začne něco řecky křičet a z jeho gest vyplývá, že máme ihned odejít. Nechceme mít žádné problémy, tak raději jdeme pryč. Jsem z toho rozčarovaný. Samozřejmě jsem neočekával, že nás tady místní lidé přivítají s otevřenou náručí, ale hned takové odmítnutí na první dobrou člověku moc nepřidá.
Následně zamíříme do obchodu s potravinami, kde nás již nikdo nevyhodí, ale lidé na nás koukají dost podezíravě. Jako by se báli, že jim jdeme vykrást obchod. Koupíme si rychle jídlo a vodu, nechceme se v obchodě příliš zdržovat. Poblíž vidíme nějaké stánky s oblečením. Sarah se tam chce jít podívat, ráda by si koupila nové oblečení a hlavně nové boty. Jdu s ní si také vybrat něco lepšího na sebe. Pevně doufám, že nejhorší část cesty máme za sebou a brzy z Řecka odejdeme.
[[Jak pokračoval Mohamed na cestě po Evropě?->Přes balkán 2]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">29. srpen 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
\
Již několik dní kráčíme dlouhé kilometry pešky po vlakových kolejích směrem k Maďarsku. Jdu v čele se Sarah, která nese na hrudi malé dítě v šátku. Matka dítěte je již dost vyčerpaná, tak jí chtěla Sarah pomoct. Se sestrou jsme se od doby, kdy jsme je všechny zachránili v Egejském moři před potopením, stali respektovanými členy skupiny. Díky tak silnému zážitku se z nás stala dobrá parta a absolvovali jsme společně i další část balkánské stezky.
Nebylo těžké dostat se z Řecka. Na ostrově Lesbos čekali další převaděči, kteří nás nalodili na trajekt směrem do Atén. Vzhledem k tomu, že na trajektu s námi byly tisíce dalších lidí, tak jsme si připadali jako sardinky. Jinak byla cesta naštěstí v pořádku, trajekt se s námi nezačal potápět jako motorový člun. Po těchto zážitcích už asi nebudu mít nikdy rád moře.
Z Atén nás pašeráci nahnali do autobusu, kterým jsme přijeli do Makedonie. V Makedonii jsme pak přesedli do dalšího autobusu. Ten nás zavezl do Srbska. Nyní se blížíme k srbsko-maďarské hranici. Atmosféra ve skupině houstne. Tady už to bude jiné a mnohem těžší to zvládnout. Víme, že hranice je přísně střežená a čeká nás tam plot. Maďarsko je známé svojí přísnou imigrační politikou. Pokud by nás chytili, museli bychom povinně žádat o azyl v Maďarsku. Šance, že bychom ho získali, je mizivá.
Na hranicích se rozhodne o tom, kdo to do zvládne a dostane se do Německa a kdo to nezvládne. Kromě strachu mezi námi panuje i silné odhodlání. Potom všem, co jsem nejen já, ale i ostatní absolvovali během cesty, se chceme dostat za každou cenu do cíle.
[[Zvládne Mohamed překročit srbsko-maďarskou hranici a podaří se mu dostat do Německa?->Hranice u Maďarska 2]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">30. srpna 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
Před námi se tyčí <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%BD_pohrani%C4%8Dn%C3%AD_plot" target="_blank">ostnatý plot</a>. Pověstná maďarská hranice, která je přísně střežená. Ani tato skutečnost nás však nemůže zastavit v naší cestě do Německa. V plotě je celkem velká díra, která pro nás uprchlíky slouží jako takový improvizovaný přechod. Hned za ní hlídkuje policie. Koho hraniční stráž chytí, toho odvedou do sběrného tábora.
<a href="#mod-plot" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/yMWO71O.png">\
</a>\
<div id="mod-plot" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/yMWO71O.png">\
<div class="block-citation">\
Stavba plotu na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/5426711?fid=5657917
</div>\
</div>\
</div>\
Před námi se tyčí ostnatý plot. Pověstná maďarská hranice, která je přísně střežená. Ani tato skutečnost nás však nemůže zastavit v naší cestě do Německa. V plotě je celkem velká díra, která pro nás uprchlíky slouží jako takový improvizovaný přechod. Hned za ní hlídkuje policie. Koho hraniční stráž chytí, toho odvedou do sběrného tábora.
Za dírou v plotě je velké kukuřičné pole. Tam by prý měli na uprchlíky čekat další převaděči. Budeme se muset kukuřičným polem nějak proplížit tak, aby si nás stráž nevšimla. Musíme udělat všechno proto, abychom nebyli zatčeni.
Rozdělíme se do menších skupinek, většinou tak po třech nebo po pěti. Jdu samozřejmě se Sarah a Ahmedem. Plán je jednoduchý – po skupinkách proběhneme polem se skloněnou hlavou. Musíme se snažit vydávat co nejméně zvuků a nesmí nás vidět policie.
Vzhledem k tomu, že jsme neoficiálními vůdci skupiny, jdeme jako první rekognoskovat terén. Jednotlivě prolezeme po břiše dírou v plotě a přikrčeni se plížíme kukuřicí. Po chvíli uslyšíme nedaleko nás cizí kroky. Ihned se zastavíme a strachy ani nedýcháme. To musí být určitě nějaký policajt!
[[Pokračování->Stále u hranic 2]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chozeni-v-obili-v-trave.m4a")</script>\
\\
Policajt se chvíli rozhlížel po poli a zase odešel. Díky Bohu! Byli jsme tak potichu, že si nás vůbec nevšiml. I tak, ale budeme muset být maximálně obezřetní. Za námi se plíží další lidé ze skupiny. Proběhneme kukuřicí, následně se plížíme slunečnicovým i paprikovým polem. Přitom vidíme v horizontu policejní hlídky. Kdykoliv se některý ze strážných přiblíží k polím, hned se zastavíme a pokračujeme dál až poté, co se vzdálí.
<a href="#mod-pole" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/Ws5wMX9.jpg">\
</a>\
<div id="mod-pole" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/Ws5wMX9.jpg">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci schovaní v kukuřičném poli na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#108123
</div>\
</div>\
</div>\
Takhle se plížíme celé odpoledne až do večera, než se nám podaří dostat se na okraj slunečnicového pole. Před námi je již jen posečená louka. Sedneme si do pole a odpočíváme po náročné cestě. Po chvíli nás začnou obtěžovat komáři. Možná kdybychom nebyli šíleně zpocení a nesmrděli, tak by se k nám tolik neslétali.
Jakmile zapadlo slunce, začala nám být zima. Část lidí z naší skupinky trpí silným kašlem. Děti pláčou, ženy se je snaží utěšit. Nezbývá nám tak nic jiného než počkat na pašeráky. Doufáme, že se objeví. Rakouská a maďarská policie totiž od včerejšího dne vyhlásila nulovou toleranci pašerákům. Udělali to v reakci na nalezení odstaveného chladírenského vozu, ve kterém bylo <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1574584-nejhorsi-masova-vrazda-v-rakousku-od-valky-mrtvych-bezencu-v-aute-bylo-71/" target="_blank">71 udušených Syřanů</a>. Díky sociálním sítím se o těchto nešťastných případech samozřejmě dozvíme.
Při každém pomyšlení na tuto událost se mi zvedne žaludek. Samozřejmě mám strach z toho, že by nás mohl potkat podobný osud. Pokud si však politici myslí, že vyhlášením nulové tolerance pašeráky zastaví či odradí další uprchlíky k podniknutí cesty do Evropy, tak se šeredně mýlí. Taková naivita. Vždyť uprchlíci by nejradši s pašeráky do kontaktu nepřicházeli ani nechtějí během cesty do Evropy zahynout. Ale copak mají jinou možnost? Už jsme obětovali příliš mnoho a máme za sebou horší a traumatičtější zážitky. Teď to nemůžeme za žádnou cenu vzdát.
[[Objeví se pašeráci a dostanou naše hrdiny do Budapeště?->Cesta do Budapeště 2]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">31. srpna 2015</div></div>\
\\
Nejsem si jistý, kolik je hodin, může být už po půlnoci. Najednou vidíme ostrá světla a zvuky přijíždějící dodávky. Z dveří aut vystoupí několik převaděčů. Jsem docela překvapený, někteří z nich nemohou být ani plnoletí.
„300 euros for each person to Budapest, or you´re not going anywhere.“ Oznamuje nám chladným hlasem jeden z pašeráků.
Jen za cestu do Budapeště je to vysoká částka, ale upřímně jsme to očekávali. Převaděči moc dobře ví, že si mohou dovolit chtít po uprchlících tak vysoké částky. Ze Sýrie jsme si vzali na cestu peněz dost, abychom pašerákům zaplatili.
Pašeráci nás postupně po jednom posílají do menší dodávky. Nejprve si vezmou od uprchlíka peníze a pak ho teprve pošlou do zadní části dodávky. Nepřijde nám správné se cpát dopředu. Chvíli čekáme, než začnou nastupovat první členové naší skupinky.
Najednou...(click-replace: "Najednou...")[Najednou se však ozvou sirény a obklopí nás policejní auta. Jsme obklíčeni.
\<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Policejni-sirena.m4a")</script>\
Jakmile pašeráci uviděli policejní auta, rozutekli se co nejrychleji, jak jen mohli. Policisté začali chytat každého, koho spatřili. Skupina se rozutekla na všechny strany, všichni běžíme zpátky do slunečnicového pole.
Náhle uslyším známý ženský výkřik. Obávám se nejhoršího. Ach ne, chytili Sarah! Mžourám očima a snažím se zorientovat ve tmě. Pomocí baterek, které mají policisté připevněné na čele mezi zadrženými rozeznávám Sarah, jak ji policista táhne k jednomu ze zaparkovaných policejních aut. To ne!
Hlavou mi proletí snad tisíc myšlenek. Na jedné straně mám velký strach, bojím se vůbec pohnout, abych na sebe neupozornil a nebyl také chycen. Zároveň však cítím potřebu pomoct své sestře. Dlužím jí to. Bez ní bych nedokázal přeplavat Egejské moře a zachránit všechny pasažéry na člunu. A hlavně, je to přece moje sestra. Co mám jen dělat?
[[Raději se schovat v poli->Stále v poli 2]]
nebo
[[Rozběhnout se a pomoct bratrovi->Do sběrného tábora 2]]]<script>document.stopAAP()</script>\
(set: $tabor to false)Cítím, jak mě ze strachu šíleně brní nohy. Se zatajeným dechem ve tmě sleduji, jak Sarah odnáší do policejního auta. Strachy se nedokážu pohnout. Strašně moc bych chtěl sestře pomoct, ale nedokážu to. Kam ji vezou? Co s ní jen bude? Něco takového se nemělo stát. Jako sourozenci jsme měli dojet do Německa spolu. To je tak nespravedlivé!
Jamile policisté odjeli i s chycenými uprchlíky, padnu na zem do pole. Jen se třesu a těžce oddychuji. Asi po pár minutách za mnou přichází Ahmed. Nic neříká, oba víme, že jakákoliv slova jsou v tomto momentu zbytečná. Obejme mě. Je to od něj moc milé gesto. Sice bych nejradši byl v tento moment sám, přece jen se jedná o velmi vypjatou emoční chvíli. Přesto jsem však rád, že tu se mnou nyní je. O chvíli později usínám únavou.
Po probuzení se rozhlížím kolem. Ostatní členové skupiny se tváří otřeseně. Je nás o čtyři lidi méně než včera. To znamená, že kromě Sarah musela policie chytit další tři lidi. Možná bych se neměl tolik soustředit jen na svůj smutek, když nejsem zdaleka jediný, kdo někoho ztratil. Aspoň, že má sestra neutonula v moři či se neudusila v dodávce. Takhle by měal být aspoň naživu. Jenže co je to za život, být zavřená v uprchlickém táboře? Může tam strávit i několik let a k tomu ještě bez naděje na získání azylu. Ten ji v Maďarsku určitě nedají. Deportují ji zpátky do Sýrie, kde je stále válka a nečeká ji tam žádná budoucnost.
Prozatím nám nezbývá nic jiného, než čekat další den v poli a doufat, že v noci se opět objeví pašeráci.
[[Dále čekat na pašeráky->Příjezd do Budapeště 2]]<script>document.stopAAP()</script>\
(set: $tabor to true)Nemůžu opustit svoji sestru. Rozběhnu se k Sarah a křičím: "Pusťte ji!!"
Skočím na záda tomu policistovi, který drží mou sestru a snažím se ho povalit na zem. Je však příliš dobře obrněný. Na rozdíl ode mě má helmu, pistoli i obušek. Snadno mě setřásne a pohodí na zem.
Jakmile si však přestane na chvíli všímat Sarah, tak sestra využije svoji situaci a kopne ho do zad. Policista sice ztratí rovnováhu a padá na zem, ale jen na pár vteřin. Pak už je zase na nohou a vrhne se na Sarah.
Do toho přiběhne další policista, aby mu pomohl. Snažím se proti němu bojovat. Kopu a křičím kolem sebe, ale nemám šanci. Oba nás odtahují do kufru auta a zamykají ho.
"Proč jsi neběžel zpátky? Měl jsi utéct! Takhle akorát chytili nás oba!" vyštěkne na mě Sarah. Chci jí odpovědět, že jsem ji přece musel pomoct, ale policisté vpředu vozidla začnou něco křičet, asi abychom byli zticha. Zmůžu se pouze na provinilý pohled a Sarah začne plakat.
[[Nyní si chvíli odpočineme od příběhu a dáme si další vědomostní okénko->Ekonomická migrace Evropanů do USA v 19. století]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">1.září 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Zvuky-noci.m4a")</script>\
\\
<a href="#mod-hranice" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/eTcpXVc.jpg?1">\
</a>\
<div id="mod-hranice" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/eTcpXVc.jpg?1">\
<div class="block-citation">\
V noci na maďarsko-srbské hranici. Dostupné z: https://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini?_ga=2.241686913.285632241.1623773382-1218066106.1620115450#108012
</div>\
</div>\
</div>\
Je hluboká noc a s napětím čekáme na pašeráky. Po hodině nás začne oslňovat silné světlo přijíždějícího vozidla. Několik minut zůstáváme sedět v poli. Nemůžeme si být stoprocentně jistí, jestli to nejsou policisté. Když stále neslyšíme zvuky sirén, pomalu se přiblížíme blíž. Uff, jsou to opravdu pašeráci. Dva z nich poznávám, viděl jsem je už včera, kdy jejich plány překazila policie.
Tentokrát jsou převaděči evidentně kvůli včerejšímu neúspěchu nervóznější. Rychle nás naženou do dodávky s velkými černými skly směrem do Budapeště. V dodávce je těsno a šílený puch. Kéž bychom se tak měli možnost někde umýt, hned by se lépe cestovalo. Aspoň mohu dýchat, zatím se nedusím.
Jedeme přibližně několik hodin, i když mám pocit, jako by cesta trvala celé dny. Zastavujeme před jedním hotelem. Jedná se o obrovskou budovu. Nahoře svítí velký, křiklavě červený nápis Berlin. V duchu se musím zasmát. Celou tu dobu se snažíme ze všech sil dostat do Berlína, hlavního města Německa, a nyní se ocitáme v hotelu se stejným názvem. Tomu říkám ironie.
Nemám však z tohoto místa dobrý pocit. Hotel vypadá na pohled spíše jako nějaký noční podnik. U vchodových dveřích postávají muži v oblecích ve společnosti spoře oděných žen a zvědavě si nás uprchlíky prohlížejí.
Poklepám Ahmedovi na rameno a zašeptám mu: „Tohle se mi nelíbí. Nemám vůbec z tohoto místa dobrý pocit.“
„Já taky ne. Raději se nenápadně vytratíme a utečeme.“ Odpovídá mi.
Vstupujeme do velké haly. Je tu poměrně rušno a hodně lidí. Rozhlížíme se kolem. Nejprve si to tu kolem chvíli prohlížíme a jakmile to tu začne vypadat na příliš velký zmatek, vydáme se s Ahmedem rychlým krokem směrem k východu. Pro jistotu se několikrát ohlédneme, jestli nás náhodou někdo nesleduje. Naštěstí to vypadá, že vzduch je čistý.
Pomocí signálu GPS na našich mobilech se vydáváme směrem k hlavnímu nádraží.
[[Jít k nádraží->Na nádraží v Budapešti 2]]
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-1.m4a")</script>\
\\
Po dvou hodinách jsme tady. Budapest-Keleti. Největší nádraží ve městě. Nádražní budova je sice krásná, jinak to tady na pohled vypadá příšerně. Brzy zjišťujeme, že životní podmínky jsou zde tristní. Přespává tady několik tisíc uprchlíků, ale na nádraží je jen šest toalet. Migranti jsou na tomto místě uvězněni. Všude okolo je rozmístěná policie a hlídá, aby se uprchlíci z nádraží nedostali. Do vlaků pouští jenom Evropany. Cítíme se zoufalí. Možná nebyl zase tak dobrý nápad utéct z hotelu Berlin. Jak se jen můžeme odsud dostat?
<a href="#mod-nadrazi" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/a6nD3OW.png">\
</a>\
<div id="mod-nadrazi" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/a6nD3OW.png">\
<div class="block-citation">\
Uprchlíci nocující na nádraží Budapest-Keleti. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
</div>\
</div>\
</div>\
Sedáme si na schody, abych si chvíli odpočinuli, které jsou již dost přeplněné dalšími utečenci. Rozhlížím se i po evropských cestujících. Většinou se tváří dost znepokojeně i otráveně. Z jejich výrazů je očividné, že přítomnost migrantů nesou dost nelibě. Jako by si neuvědomovali, že prcháme před válkou a chceme jen lepší život než se pořád bát, že na nás spadne bomba. Oni v nás ale vidí spíše zvířata, než obyčejné lidi jako jsou oni.
Nálada na nádraží je hodně napjatá. Uprchlíci protestují, křičí na policisty. Snaží se vytvořit skupinky a prorazit jejich barikádu, kterou okolo nádraží policisté vytvořili. Napětí se stupňuje, dochází k rvačkám. S Ahmedem se snažíme držet v povzdálí, nechceme se zaplést do rvaček s policií, ve kterých bychom stejně neměli žádnou šanci.
Atmosféra houstne čím dál více. Potyčky s policisty přibývají, dokonce musí na místě zasahovat těžkooděnci. Situace je nyní nepřehledná. Někteří z uprchlíků utíkají z nádraží. Měli bychom této možnosti využít. Otáčím se k Ahmedovi: „Teď máme příležitost naskočit do nějakého vlaku, teď nebudou mít čas nás hlídat.“ Bratranec se mnou souhlasí, chytí mě za ruku a rychlým krokem míříme ke kolejím.
[[Jít na vlak->Budapest-Keleti 2]]
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-2.m4a")</script>\
\\
Díváme se na velkou ceduli, kde ukazují příjezdy a odjezdy vlaků. Za 15 minut přijede vlak směrem Šopróň. Díky google map víme, že toto město leží nedaleko od hranic s Rakouskem. Čekáme zatím na zastávce a snažíme se působit co nejvíce normálním dojmem. Do uší si dáme sluchátka a pokoušíme se tvářit nezaujatě.
Zatímco čekáme na vlak, někteří lidé si nás začnou zvědavě prohlížet. Raději se jejich pohledům vyhýbáme. Chceme být maximálně nenápadní a nevýrazní.
Po pár minutách však k nám běží policisté a pískají na píšťalky. Sakra! Někdo z lidí, co čekali na zastávce, nás musel nahlásit. Co teď?
Rozběhneme se zpátky směrem k nádražní budově, kde stále zasahují těžkooděnci. Běžíme, seč nám síly stačí. Když policisté vidí, že jsme doběhli ke skupině dalších uprchlíků a nemáme kam dál utéct, přestanou za námi běžet. Vejdeme do budovy a sedneme si na první schody, které tam najdeme. Hlasitě oddechujeme. Jsme vyčerpaní. Snažíme se si trochu odpočinout, než vymyslíme nějaký nový plán. Tento bohužel nevyšel, přitom jsme už byli tak blízko, jsme zklamaní.
<a href="#mod-policie" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/GCxCTgL.png">\
</a>\
<div id="mod-policie" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/GCxCTgL.png">\
<div class="block-citation">\
Policisté a uprchlíci na budapešťském nádraží. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady_evropsk%C3%A9_migra%C4%8Dn%C3%AD_krize_v_Ma%C4%8Farsku
</div>\
</div>\
</div>\
Po nějaké době našim směrem jde nějaký muž. Nejprve ho nemohu poznat, musím zapřemýšlet. Už vím! To je přece jeden z kluků, který s námi seděl na člunu v Egejském moři a uřízl mé sestře kus nohavice, aby se nepotopila! Myslím, že se jmenuje Noori.
„Ty jsi Mohamed, že jo? Ten, co nás všechny zachránil před utonutím i se svojí sestrou.“
Přikývnu. „Ano, to jsem já. Ty jsi Noori, že? Uřízl jsi Sarah kus džínů.“ Při té vzpomínce se musím zasmát.
Noori se také směje. „Musím vám něco důležitého říct. Merkelová, ta německá kancléřka, řekla, že uprchlíci jsou v Německu vítáni. Přijmou nás tam všechny. Večer začnou přijíždět autobusy a odvezou nás tam. Vím to jistě.“
S Ahmedem na Nooriho šokovaně zíráme. Prvotní šok následně vystřídá upřímné nadšení a úleva. Navzájem se na sebe smějeme, objímáme se, z té radosti mi možná začnou téct slzy štěstí. Tak jsme to opravdu zvládli.
[[Nyní odběhneme od příběhu a dáme si další vědomostní okénko->Ekonomická migrace Evropanů do USA v 19. století]]Nooriho slova se naštěstí potvrdila. Novinky o změně německého postoje k migrantům se rychle šířily, načež odpoledne již utichly boje mezi uprchlíky a těžkooděnci. Večer skutečně přijíždí nekonečná šňůra starých autobusů. Nastoupíme s Ahmedem do jednoho z nich a vyčerpáním usínáme.
Z rána přijíždíme do Vídně. Venku prší. Ve Vídni budeme mít několikahodinovou přestávka a pak budeme pokračovat dále do Berlína. Na autobusovém nádraží stojí dobrovolníci, kteří utečencům roznášejí kafe a horký čaj. S vděčností přijímáme. Taková gesta jsou od Vídeňanů opravdu srdečná. Poprvé za celou cestu se setkávám s laskavým zacházením. V porovnání s tím, jak s námi jednali pašeráci a lidé v balkánských zemích i v Maďarska, mám skoro pocit, jako bych se ocitl v jiném vesmíru.
Během přestávky jdeme také nakupovat. Pořídíme si nové oblečení a stavíme se i v restauraci. Na dobrém jídle jsme nebyli ani nepamatuji. Je načase si udělat radost po takhle dlouhé době. Krátký pobyt ve Vídni si snažíme užít na maximum. Když pak přestane pršet, uděláme si i menší výlet po městě v novém oblečení.
Z Vídně již míříme přímo do Berlína. Nyní cesta probíhá konečně hladce. Oproti předchozím týdnům si připadám skoro jako ve splněném snu. Najednou mi zapípá mobil. Několikrát zamrkám, abych se ujistil, jestli dobře vidím. Přišla mi esemeska od Sarah!
//Tady Sarah. Můj drahý bratře. Představ si, z uprchlického tábora se mi podařilo utéct, i když to tam vypadalo jak ve vězení. Jsem na cestě do Berlína. Upřímně doufám, že tam máš s Ahmedem také namířeno. Prosím, ozvi se mi.//
Moje sestra je v pořádku! Dokázala to! Mám sto chutí začít pískat a zpívat radostí, ale v autobuse to jaksi není možné. Určitě se v Berlíně spolu potkáme v následujícíh dnech.
Když odpoledne přijíždíme do Berlína, lidé nás vítají stejně hezky jako ve Vídni. Dostáváme pití a občerstvení. Někteří z dobrovolníků nám dokonce rozdávají květiny. Skoro mám chuť zůstat mezi tak hodnými lidmi. Ještě však půjdeme do uprchlického tábora, ale nemám strach. Konečně po týdnech pociťuji vnitřní úlevu, že jsem na té správné cestě.
<a href="#mod-berlin" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
</a>\
<div id="mod-berlin" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
<div class="block-citation">\
Vítání uprchlíků na berlínském nádraží. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tisice-uprchliku-dobrovolne-opousteji-nemecko-hlavnim-duvodem-je-pry-deziluze-_201604051422_kbrezovska
</div>\
</div>\
</div>\
[[KONEC NAŠEHO PŘÍBĚHU->Závěrečná reflexe]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">4. září 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-2.m4a")</script>\
\\
Již několik dní trčíme v naprosto příšerném sběrném táboře. Je to tady dost možná ještě horší než ve vězení. Ani jednou jsme se pořádně nevyspali, nenajedli ani nenapili. Jídlo nám stále hází přes plot jako nějakým chovným prasatům. Bohužel se nám nepodaří chytit jídlo pokaždé, když ho policisté házejí.
Každým dnem se situace stupňuje. Příváží další a další migranty, tábor se plní natolik, že už se ani nemůže pomalu otočit. Atmosféra už je natolik hustá, že to vypadá na otevřenou vzpouru. Vrhají se na plot, který už se začíná hodně kymácet. Policisté zasahují slzným plynem.
Na chvíli nic nevidím, ale nestála jsem příliš blízko, tak mě slzný plyn moc nezasáhl. Jakmile se začínám opět trochu orientovat, bratr mě popadá za ruku a běžíme přes zhroucený plot pryč. S námi běží dalších několik stovek lidí. Běžíme ze všech sil.
Situace v táboře byla příliš neudržitelná. Na to, aby nás policisté chytili by očividně potřebovali mnohem víc armádních jednotek. Snažíme se běžet několik kilometrů, ale vzhledem k velké únavě už nemůžeme a raději jenom chodíme.
Musíme hlavně promyslet, co dál. Půjdeme ke kolejím směrem k Rakousku a snad budeme mít štěstí. Nikde jinde to snad nemůže být tak hrozné, jako v tom záchytném táboře.
<a href="#mod-pochod" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/76IjVi0.png">\
</a>\
<div id="mod-pochod" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/76IjVi0.png">\
<div class="block-citation">\
Pochod uprchlíků z Maďarska do Německa na začátku září 2015. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
</div>\
</div>\
</div>\
[[Jak bude cesta pokračovat?->Do Německa]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-1.m4a")</script>\
\\
Před námi se tyčí vysoký opevněný plot obklíčený policisty. Auto zastaví, policisté odemknout kufr a vytáhnou nás ven. Kolem nás jsou i další auta přivážející migranty. Pevně nás drží s rukama za zády. Jdeme k plotu, který trochu pootevřou a vpustí nás dovnitř spolu s další desítkou uprchlíků.
Uprostřed areálu je jedna velká budova a kolem jsou rozestavěny stany. Vidím i několik suchých budek na veřejné záchody. Kolem areálu hlídkuje policie a uvnitř jsou tisíce migrantů všech věkových kategorií, muži i ženy. Teď už je nám to jasné. Musíme být v záchytném táboře!
<a href="#mod-tabor" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/ZE6FMQ1.png">\
</a>\
<div id="mod-tabor" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/ZE6FMQ1.png">\
<div class="block-citation">\
Záchytný uprchlický tábor v Maďarsku. Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/uprchlicky-tabor-spacaky-konci-v-ohni-20150918-8m3m.html
</div>\
</div>\
</div>\
Slovy se ani nedá popsat, jak hrozně to tady vypadá. Nikde nevidím k dispozici vodu a jídlo. Záchodů je tady jen několik. Z tváří všech uprchlíků vidíme jen zoufalství a beznaděj. Tady skončili ti, kterým se nepodařilo překonat srbsko-maďarskou hranici a byli chyceni. Chtěli se dostat taky do Německa, stejně jako my.
Nemáme ani pořádně možnost si normálně sednout a nechci si raději ani dopředu představovat, jak budeme přespávat. Procházíme se po areálu a nevidím tu ani žádné sprchy.
Po nějaké době vidíme několik dodávek jedoucích k plotu. Zvědavě se přiblížíme. Z dodávek vystupují policisté s nasazenými rouškami na obličeji a vytahují velké bedny. Přijdou blíže k plotu a z bedniček nám začnou házet jídlo. Lidé v táboře se zuřivě hrnou k plotu, aby ukořistili nějakou z lítajících baget. Co to je? Vždyť nás krmí jako zvířata!
[[Dostane se Sarah s Mohamedem z tohoto zařízení?->útěk ze záchytného tábora]]<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-1.m4a")</script>\
\\
Před námi se tyčí vysoký opevněný plot obklíčený policisty. Auto zastaví, policisté odemknout kufr a vytáhnou nás ven. Kolem nás jsou i další auta přivážející migranty. Pevně nás drží s rukama za zády. Jdeme k plotu, který trochu pootevřou a vpustí nás dovnitř spolu s další desítkou uprchlíků.
Uprostřed areálu je jedna velká budova a kolem jsou rozestavěny stany. Vidím i několik suchých budek na veřejné záchody. Kolem areálu hlídkuje policie a uvnitř jsou tisíce migrantů všech věkových kategorií, muži i ženy. Teď už je nám to jasné. Musíme být v záchytném táboře!
<a href="#mod-tabor" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/ZE6FMQ1.png">\
</a>\
<div id="mod-tabor" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/ZE6FMQ1.png">\
<div class="block-citation">\
Záchytný uprchlický tábor v Maďarsku. Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/uprchlicky-tabor-spacaky-konci-v-ohni-20150918-8m3m.html
</div>\
</div>\
</div>\
Slovy se ani nedá popsat, jak hrozně to tady vypadá. Nikde nevidím k dispozici vodu a jídlo. Záchodů je tady jen několik. Z tváří všech uprchlíků vidíme jen zoufalství a beznaděj. Tady skončili ti, kterým se nepodařilo překonat srbsko-maďarskou hranici a byli chyceni. Chtěli se dostat taky do Německa, stejně jako my.
Nemáme ani pořádně možnost si normálně sednout a nechci si raději ani dopředu představovat, jak budeme přespávat. Procházíme se po areálu a nevidím tu ani žádné sprchy.
Po nějaké době vidíme několik dodávek jedoucích k plotu. Zvědavě se přiblížíme. Z dodávek vystupují policisté s nasazenými rouškami na obličeji a vytahují velké bedny. Přijdou blíže k plotu a z bedniček nám začnou házet jídlo. Lidé v táboře se zuřivě hrnou k plotu, aby ukořistili nějakou z lítajících baget. Co to je? Vždyť nás krmí jako zvířata!
[[Dostane se Sarah s Mohamedem z tohoto zařízení?->útěk ze záchytného tábora 2]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">4. září 2015</div></div>\
<script>document.setupAAP("https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2021/06/Chaos-demonstrace-2.m4a")</script>\
\\
Již několik dní trčíme v naprosto příšerném sběrném táboře. Je to tady dost možná ještě horší než ve vězení. Ani jednou jsme se pořádně nevyspali, nenajedli ani nenapili. Jídlo nám stále hází přes plot jako nějakým chovným prasatům. Bohužel se nám nepodaří chytit jídlo pokaždé, když ho policisté házejí.
Každým dnem se situace stupňuje. Příváží další a další migranty, tábor se plní natolik, že už se ani nemůže pomalu otočit. Atmosféra už je natolik hustá, že to vypadá na otevřenou vzpouru. Vrhají se na plot, který už se začíná hodně kymácet. Policisté zasahují slzným plynem.
Na chvíli nic nevidím, ale nestála jsem příliš blízko, tak mě slzný plyn moc nezasáhl. Jakmile se začínám opět trochu orientovat, Sarah mě popadá za ruku a běžíme přes zhroucený plot pryč. S námi běží dalších několik stovek lidí. Běžíme ze všech sil.
Situace v táboře byla příliš neudržitelná. Na to, aby nás policisté chytili by očividně potřebovali mnohem víc armádních jednotek. Snažíme se běžet několik kilometrů, ale vzhledem k velké únavě už nemůžeme a raději jenom chodíme.
Musíme hlavně promyslet, co dál. Půjdeme ke kolejím směrem k Rakousku a snad budeme mít štěstí. Nikde jinde to snad nemůže být tak hrozné, jako v tom záchytném táboře.
<a href="#mod-pochod" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/76IjVi0.png">\
</a>\
<div id="mod-pochod" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/76IjVi0.png">\
<div class="block-citation">\
Pochod uprchlíků z Maďarska do Německa na začátku září 2015. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_nad%C4%9Bje
</div>\
</div>\
</div>\
[[Jak bude cesta pokračovat?->Do Německa 2]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">9. září 2015</div></div>\
<script>document.stopAAP()</script>\
\\
KONEČNĚ!!! Sedíme s Mohamedem vedle sebe ve starém autobuse a míříme do Berlína! Jsem nejšťastnější za celé týdny, možná i měsíce. Během cesty do Rakouska jsme se dozvěděli, že Německo změnilo postoj k uprchlíkům a německá kancléřka Merkelová řekla, že všichni uprchlíci jsou v Německu vítáni. Novinky o změně německého postoje k migrantům se rychle šířily. Museli jsme se ještě pěšky vypravit do Budapeště, tam však již několik dní přijíždí nekonečná šňůra autobusů. Do jednoho z nich jsme nastoupili a vyčerpáním usnuli.
Z rána přijíždíme do Vídně. Venku prší. Ve Vídni budeme mít několikahodinovou přestávka a pak budeme pokračovat dále do Berlína. Na autobusovém nádraží stojí dobrovolníci, kteří utečencům roznášejí kafe a horký čaj. S vděčností přijímáme. Taková gesta jsou od Vídeňanů opravdu srdečná. Poprvé za celou cestu se setkávám s laskavým zacházením. V porovnání s tím, jak s námi jednali pašeráci a lidé v balkánských zemích i v Maďarska, mám skoro pocit, jako bych se ocitla v jiném vesmíru.
Během přestávky jdeme také nakupovat. Pořídíme si nové oblečení a stavíme se i v restauraci. Na dobrém jídle jsme nebyli ani nepamatuji. Je načase si udělat radost po takhle dlouhé době. Krátký pobyt ve Vídni si snažíme užít na maximum. Když pak přestane pršet, uděláme si i menší výlet po městě v novém oblečení.
Když odpoledne přijíždíme do Berlína, lidé nás vítají stejně hezky jako ve Vídni. Dostáváme pití a občerstvení. Někteří z dobrovolníků nám dokonce rozdávají květiny. Nejradši bych tady zůstala mezi tak hodnými lidmi. Ještě však půjdeme do uprchlického tábora, ale nemám strach. Konečně po týdnech pociťuji vnitřní úlevu, že jsem na té správné cestě.
<a href="#mod-berlin" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
</a>\
<div id="mod-berlin" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
<div class="block-citation">\
Vítání uprchlíků na berlínském nádraží. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tisice-uprchliku-dobrovolne-opousteji-nemecko-hlavnim-duvodem-je-pry-deziluze-_201604051422_kbrezovska
</div>\
</div>\
</div>\
[[KONEC NAŠEHO PŘÍBĚHU->Závěrečná reflexe]]<div class="floating-clock-container"><div class="floating-clock">9. září 2015</div></div>\
<script>document.stopAAP()</script>\
\\
KONEČNĚ!!! Sedíme se Sarah vedle sebe ve starém autobuse a míříme do Berlína! Jsme nejšťastnější za celé týdny, možná i měsíce. Během cesty do Rakouska jsme se dozvěděli, že Německo změnilo postoj k uprchlíkům a německá kancléřka Merkelová řekla, že všichni uprchlíci jsou v Německu vítáni. Novinky o změně německého postoje k migrantům se rychle šířily. Museli jsme se ještě pěšky vypravit do Budapeště, tam však již několik dní přijíždí nekonečná šňůra autobusů. Do jednoho z nich jsme nastoupili a vyčerpáním usnuli.
Z rána přijíždíme do Vídně. Venku prší. Ve Vídni budeme mít několikahodinovou přestávka a pak budeme pokračovat dále do Berlína. Na autobusovém nádraží stojí dobrovolníci, kteří utečencům roznášejí kafe a horký čaj. S vděčností přijímáme. Taková gesta jsou od Vídeňanů opravdu srdečná. Poprvé za celou cestu se setkávám s laskavým zacházením. V porovnání s tím, jak s námi jednali pašeráci a lidé v balkánských zemích i v Maďarska, mám skoro pocit, jako bychom spadli do jiného vesmíru.
Během přestávky jdeme také nakupovat. Pořídíme si nové oblečení a stavíme se i v restauraci. Na dobrém jídle jsme nebyli ani nepamatuji. Je načase si udělat radost po takhle dlouhé době. Krátký pobyt ve Vídni si snažíme užít na maximum. Když pak přestane pršet, uděláme si i menší výlet po městě.
Když odpoledne přijíždíme do Berlína, lidé nás vítají stejně hezky jako ve Vídni. Dostáváme pití a občerstvení. Někteří z dobrovolníků nám dokonce rozdávají květiny. Nejradši bych tady zůstala mezi tak hodnými lidmi. Ještě však půjdeme do uprchlického tábora, ale nemám strach. Konečně po týdnech pociťuji vnitřní úlevu, že jsem i se svojí sestrou na té správné cestě.
<a href="#mod-berlin" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
</a>\
<div id="mod-berlin" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/0PsoukD.png">\
<div class="block-citation">\
Vítání uprchlíků na berlínském nádraží. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tisice-uprchliku-dobrovolne-opousteji-nemecko-hlavnim-duvodem-je-pry-deziluze-_201604051422_kbrezovska
</div>\
</div>\
</div>\
[[KONEC NAŠEHO PŘÍBĚHU->Závěrečná reflexe]]**Důležité pojmy**
Podle směru migrace rozeznáváme:
**Emigrace** = vystěhování
**Imigrace** = přistěhování
**Reemigrace** = pohyb obyvatel zahrnující emigraci a zpětnou imigraci.
**Uprchlík** = osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů. Uprchlík se od ostatních migrantů odlišuje potřebou mezinárodní ochrany, kdež to migrant se může dovolat ochrany ve své rodné zemi, byť nemusí být dokonalá.
**Azyl** = ochranný pobyt, který stát poskytuje příslušníku jiného státu nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jejím pronásledováním. Každý má právo požádat o azyl, je to jedno ze základních lidských práv. Uprchlíci, kteří získají azyl, se nazývají azylanti.
Podmínky pro získání azylu jsou velmi přísné, což je dané i poměrně úzkou definicí pojmu uprchlík. Proto se vyvinul další institut: **dočasná ochrana**. Jak je z názvu patrné, dočasná ochrana je časově omezenější než azyl (u azylanta se předpokládá návrat do vlasti po zlepšení situace, zastavení perzekuce) a používá se zejména při hromadném přílivu uprchlíků.
[[Jaké jsou migrační tendence?->Migrační tendence]]Doufám, že se ti video líbilo a bylo pro tebe dostatečně poučné. Nyní budeš mít možnost shlédnout další tematické video, které se také zaměřuje na problematiku stěhování národů. Opět si připrav papír s poznámkami.
<iframe width="660" height="415" src="https://www.youtube.com/embed/UUqRJok2I6Q" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen></iframe>
Video: //Co je to velké stěhování národů?// ze série **Migrace v průběhu tisíciletí** v rámci projektu *Humanitní vědy dokořán na FF MU*.
Hovoří doc. PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc. a Mgr. et Mgr. Tomáš Ondráček.
[[Pokračovat->Reflexe]]Doufám, že tě historické okénko o Stěhování národů bavilo a opět jsi se obohatil o nové informace. Tentokrát tě však nečeká vědomostní kvíz, ale reflexe nově nabytých znalostí.
Přečti si vše, co sis poznamenal z obou videí. Následně si polož několik níže uvedených otázek:
1. Které z videí tě bavilo více a proč?
2. V čem ti přišla videa podobná?
3. V čem naopak odlišná?
Odpovědi na otázky si stručně sepiš na papír. Budou se ti hodit na konci příběhu.
(if: $postava is "Sarah")[[[Zpět k hlavní dějové lince->Ostrov Lesbos]]](else:)[[[Zpět k hlavní dějové lince->Ostrov Lesbos 2]]]<script>document.stopAAP()</script>\
**Ekonomická migrace Evropanů do USA v 19. století**
Celé 19. století bylo érou masové migrace do Severní Ameriky. Imigranti přijížděli ze všech koutů Evropy. Lákal je příslib svobody i lepší budoucnosti. V první polovině 19. století emigrovali Evropané především ze západní a severní Evropy. Na konci století přišla velká vlna imigrantů z Itálie, Polska, Ruska a Rakouska-Uherska. Do roku 1900 odešlo do USA na 25 Evropanů.
<a href="#mod-migrace" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/1EGwyGH.png">\
</a>\
<div id="mod-migrace" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/1EGwyGH.png">\
<div class="block-citation">\
KING, Russell: *Atlas lidské migrace*. Praha: Mladá fronta, 2008, s. 133. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:cc0101d0-5254-11ea-a3ba-005056827e52?page=uuid:9976e3ce-6197-40af-804b-07eb0e247cc3.
KING, Russell: *Atlas lidské migrace*. Praha: Mladá fronta, 2008, s. 133. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:cc0101d0-5254-11ea-a3ba-005056827e52?page=uuid:9976e3ce-6197-40af-804b-07eb0e247cc3.
KING, Russell: *Atlas lidské migrace*. Praha: Mladá fronta, 2008, s. 133. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:cc0101d0-5254-11ea-a3ba-005056827e52?page=uuid:9976e3ce-6197-40af-804b-07eb0e247cc3.
</div>\
</div>\
</div>\
[[Proč odcházeli?->Důvody odchodu do USA]]**Proč emigranti odcházeli?**
Zčásti šlo o důvody politické - země, kam lidé odcházeli, platili za ráje svobody - to platilo o Francii, Velké Británii a USA (i když ne o Německu, které se k migrantům chovalo spíše jako k importované levné pracovní síle). Stejně tak se některé země snažily popřít, že by odjezd jejich obyvatel byl důsledkem pronásledování: např. rumunská vláda nutila odjíždějící Židy podepsat prohlášení, že jejich emigrace má hospodářské důvody.
Evropští Židé patřili pravděpodobně k těm, kteří z politických důvodů odcházeli nejčastěji - velká část jich odešla z Rumunska i carského Ruska - utíkali však rovněž z důvodů chudoby (především v Rakousku-Uhersku, kde antisemitismus nebyl až tak silný).
Emigranti se nezřídka hodlali do své původní vlasti vrátit (často v případě ekonomických migrantů, kteří se „chtěli vrátit bohatí“) a to, jak se k nim úřady a zaměstnavatelé chovali, jim poskytovalo jen málo důvodů pro to, aby Spojené státy považovali za „zemi svobody“. Mnozí tam přicházeli jen za snazší existencí z chudých oblastí postihovaných přírodními pohromami - např. ještě na přelomu 19. a 20. století byla v polských a italských bažinách běžná malárie.
<a href="#mod-mapa" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/2Yc5TZH.png">\
</a>\
<div id="mod-mapa" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/2Yc5TZH.png">\
<div class="block-citation">\
KING, Russell: *Atlas lidské migrace*. Praha: Mladá fronta, 2008, s. 143. Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:cc0101d0-5254-11ea-a3ba-005056827e52?page=uuid:9976e3ce-6197-40af-804b-07eb0e247cc3.
</div>\
</div>\
</div>\
[[Češi v USA->Češi v USA]]**Češi v USA**
Také lidé z českých zemích hledali své štěstí a lepší živobytí v Americe. Počátky masové migrace z českých zemí do Ameriky, tedy především do USA, sahají do začátku padesátých let 19. století a její vrchol pak nastal před první světovou válkou.
Podle úředních záznamů se v letech 1850-1900 vystěhovalo z Čech a Moravy do Spojených států více než 210 tisíc osob, do roku 1914 pak téměř 350 tisíc osob.
<a href="#mod-kresba" class="modal-open-image" title="Zvětšit a zobrazit citaci">\
<img src="https://i.imgur.com/e6lTTiH.png">\
</a>\
<div id="mod-kresba" class="modal-dialog-container">\
<div class="modal-dialog citation-modal">\
<a href="#close" title="Zavřít" class="modal-close"><div class="empty-filler"></div></a>\
<img src="https://i.imgur.com/e6lTTiH.png">\
<div class="block-citation">\
ŠATAVA, Leoš: *Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA*. Praha: Univerzita Karlova, 1989, s.167
Dostupné z: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:14278e50-2191-11e6-8803-005056827e51?page=uuid:3fc26960-3fa8-11e6-ad5e-5ef3fc9bb22f.
</div>\
</div>\
</div>\
Evropské státy se proti emigraci svých obyvatel snažily bojovat - především u mladých a silných mužů, kteří měli dostatek pracovních sil a byli potřeba pro vojenskou službu. Nejinak tomu bylo i v případě českých zemích. V dobovém tisku můžeme najít <a href="https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/102838" target="_blank"> spoustu příkladů</a>, kdy byli Češi vyzýváni, aby raději *"zůstali doma a poctivě se živili"* (článek celý číst určitě nemusíš, jen si ho zběžně prohlédni a můžeš se k němu vrátit později).
[[Přejít na vědomostní kvíz->Další vědomostní kvíz]]Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)Špatná odpověď. Vrať se zpátky na otázku a zkus odpovědět znovu a správně.
(link-goto: "Zpět", (history:)'s last)##Reflexe
Pevně doufám, že tě příběh bavil a zároveň jsi se dozvěděl něco nového.
Nyní tě čeká ještě závěrečná reflexe. S některým ze svých spolužáků utvoř dvojici (nezáleží na tom, za koho jste hráli v příběhu).
Ve dvojici si nejprve vezměte oba své papíry s poznámkami, které jste si dělali ve vědomostní části o stěhování národů. Podělte se vzájemně o své poznatky a postřehy.
Poté si rozpomeňte na další vědomostní části, na které jste narazili (definice a pojmy týkající se migrace a migrace v 19. století) a pobavte se o nich. Během diskuze si vzájemně odpovězte na tyto otázky:
1. Co nejzajímavějšího jsi se dozvěděl?
2. Které nově nabyté poznatky tě nejvíce překvapily?
3. Jak by jsi svými slovy popsal, co je to migrace?
Jakmile bude vaše diskuze u konce, přejděte na druhou část debaty, která je zaměřená na hlavní příběhovou linii. Nejdříve si příběh stručně zrekapitulujte a navzájem si odpovězte na tyto otázky:
1. Co tě na příběhu bavilo nejvíce? Které části tě nejvíce překvapili a oslovili?
2. Když jsi měl v příběhu možnost volby, podle čeho jsi se rozhodoval? Měl jsi pocit, že můžeš děj příběhu svými volbami ovlivnit?
3. Co víš o současné migrační krizi? Z kterých médiích a zdrojích jsi se dozvídal informace o migraci?
4. Jaký jsi měl názor na současnou migrační krizi než sis prošel tento příběh? Změnil se tvůj názor v některých aspektech? Pokud ano, v kterých?
[[Autoři->credits]]
[[Seznam použitých zdrojů]]
[[Projít si příběh znovu ->Úvod - představení příběhu]]## Na tvorbě se podíleli
<div class="flex-columns">\
\
<div id="column1">\
<img class="logo" id="muni-logo" src="http://digikult.phil.muni.cz/wp-content/DVZ/rozhodovani/images/ARTS-KISK-lg-rgb.png" alt="Katedra informačních studií a knihovnictví FF MU">\
<ul>\
<li class="category">Autor:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/mmartonova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Monika Martonová</a></li>\
<li class="category">Tým:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/kkalmarova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Kristýna Kalmárová</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/honzastepanek" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Jan Štěpánek</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/mcerny" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Michal Černý</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/pmazacova" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Pavlína Mazáčová</a></li>\
<li><a class="hyper" href="https://is.muni.cz/go/pskyrik" target="_blank" rel="noreferrer noopener">Petr Škyřík</a></li>\
\
</ul>\
</div>\
\
<div id="column2" class="last-column">\
<img class="logo" id="mzk-logo" src="https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/themes/mzk/logo.png" alt="Moravská zemská knihovna">\
<ul>\
<li class="category">Rešeršní podpora:</li>\
<li>Markéta Krutská</li>\
<li>Erika Mirová</li>\
<li>Martina Smetánková</li>\
<li>Jan Švec</li>\
<li>Elena Weyrová</li>\
</ul>\
\
<ul id="jan-rychly">\
<li class="category">Grafika:</li>\
<li><a class="hyper" href="https://github.com/honzaflash" target="_blank">Jan Rychlý</a></li>\
</ul>\
</div>\
\
</div>\
[[Zpět->Závěrečná reflexe]]
<div class="eu-disclaimer logotext"><img class="logolink eu-msmt-logo" src="https://digikult.phil.muni.cz/wp-content/uploads/2020/08/Logolink_OP_VVV_hor_barva_cz.jpg" alt="Tento produkt byl vytvořen v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán">Tento produkt byl vytvořen v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/18_067/0012281 Humanitní vědy dokořán</div>